Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Frýdlantsko

28. září slaví svátek Václavové a Češi svoji státnost. V tento volný den připravuje Vlastivědný spolek Českolipska autobusové zájezdy, tentokrát jsme zavítali na Frýdlantsko.

V České republice jsou čtyři místa, kde se střetávají hranice sousedících tří států. V Hrádku nad Nisou, v místě našeho prvního zastavení, je jedno z nich. Tady se na špici žulového kamene protínají hranice Polska, Německa a Čech. Do trojhranu sesekaný žulový kámen je ale pouze symbolem, neboť nestojí v bodě protnutí tří hranic. Ten se nachází ve středu soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka. Trojzemí zde vzniklo v roce 1945 na základě Postupimské dohody. Až do 90. let minulého století bylo přísně střeženo a bylo nepřístupné. V 60. letech se jej Němci snažili zpopularizovat, chtěli z něj utvořit kout tří zemí, ale byl to kout na konci světa, neboť k němu nevedly žádné cesty. Až politický vývoj v devadesátých letech umožnil dostupnost tohoto místa. Dnes tudy vede cyklistická stezka, návštěvníci se zde mohou procházet a odpočívat na lavičkách u pomníčků tří zemí a pod jejich vlajkami. Každoročně se zde konají různé slavnosti a bohoslužby, přijímají se poselství víly Nisy a posílají vzkazy v láhvi.

Poté jsme odjeli do Chrastavy. Její vznik je datován do 10. století, zřejmě se o něj zasloužili příslušníci srbského kmene Milčanů. Poprvé se o něm dočteme v roce 1352 v registru papežských desátků. V okolí řeky Nisy se nacházela ložiska olova, mědi, cínu, stříbra a železa. Ve 13. století, za vlády Přemysla Otakara II., přišli do Chrastavy horníci z německého pohraničí. Ti se postarali o rozvoj města. Těžba rud byla ukončena v 17. století, hornické město se postupně měnilo v textilní. Největší rozmach nastal v 19. století, v roce 1855 se stalo okresním soudním městem. Zajímavostí je, že odtud pochází 10 malířů s akademickým titulem (např. J. Führich, V. Kandler). V současnosti byla Chrastava poznamenaná silnými povodněmi v roce 2010, při kterých se do jinak klidné říčky Jeřice zřítil 100 let starý secesní most. Dnes zde stojí přesná replika, o jejíž stavbu se zasloužil Ing. Michael Canov, výrazná osobnost na postu starosty města. My jsme si ve městě prohlédli radnici, která byla v roce 1899 přestavěna do novorenesančního stylu, a mariánský sloup z roku 1732. Krátkou procházkou jsme přes nový most došli ke kostelu sv. Vavřince, který byl několikrát přestavován a zvětšován do současné novogotické podoby. Měli jsme štěstí, v jinak uzamčeném kostele zrovna probíhal úklid a my jsme si jej mohli prohlédnout.

Třetí zastavení bylo ve Frýdlantu. Starobylému městu dominuje hrad a zámek, který jsme ale nenavštívili, vydali jsme se do kostela Nalezení svatého Kříže, ve kterém se nachází pohřební kaple Redernů. Ti město koupili na konci 16. století a vlastnili ho až do roku 1621, kdy jej získal Albrecht z Valdštejna. V letech 1605-1610 nechala kapli postavit Kateřina z Redernu, rozená Šliková. Trojdílný mramorový pomník je i dnes monumentální, i když v době svého vzniku byl zdobnější. V bohatém zdobení se nacházely kameny jaspisu, topasu, rubínu a safíru, více soch obličejů andělíčků a také erby spřízněných rodů. Hrobka Melchiora, Kateřiny a syna Kryštofa jejich ostatky neuchovává, jsou zde pouze jejich sochy. Do kaple se vchází kovovou renesanční mříží z počátku 17. století.

Od kostela jsme se vydali na náměstí. Někteří využili poledního času a došli si na oběd nebo kávu, jiní si prohlédli městské muzeum ve starobylé radnici.

Zajímavá návštěva nás čekala v Dolní Řasnici. V malé obci se Milanu Maršálkovi podařilo zachránit kovárnu Andrease Stelziga. Jeho roli v nevolnické vzpouře v 17. století popsal Václav Kaplický v románu Železná koruna. Pan Maršálek nejen že zabránil zbourání památné kovárny, ale za pomoci přátel ji opravil a uvnitř vybudoval muzeum kovářství a všedního venkovského života. Život předků na vesnicích jej zaujal natolik, že zde buduje skanzen Český svět, do kterého přiváží rozpadlá stavení, a podle dobových fotografií je s přáteli, kteří se sdružují ve spolku stejného názvu, opravuje. Ve skanzenu se nachází např. 300 let starý výměnek, špýchar a tkalcovský dům se dvěma tkalcovskými stroji. Jeho součástí je i kaplička a socha sv. Václava. Panu Maršálkovi, nekompromisnímu a přitom zábavnému člověku, přejeme splnění jeho snu – totiž aby byl jeho Český svět zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Na poslední zastavení jsme zamířili do sousedního Polska. Kousek od hranic u městečka Lešna stojí zámek Czocha. Ve 2. polovině 13. století zde nechal český král Václav II. postavit tvrz s obrannou a strážní věží. Věnem ji dostala jeho dcera Anežka, jejíž manžel Jindřich Javorský ji nechal přestavět na hrad. Později patřil různým bohatým rodům, nejdéle Nosticům, kteří jej nechali přestavět na renesanční zámek. Ten v polovině 18. století až do obvodových zdí vyhořel. Dnešní nezvyklou podobu mu dal bohatý drážďanský továrník Ernest Gützov (majitel továrny na doutníky). Jeho goticko-romanticko-renesanční podoba je sama o sobě zvláštní, ale není jediná. Gützov zde nechal vybudovat 40 tajných chodeb (odtajněných je pouze 14). Po 2. světové válce byl hrad několikrát vykraden, žili zde řečtí uprchlíci, sídlila zde sovětská, později polská armáda. Tajné chodby, maskované dveře skrývající se za policemi s knihami, kašna nevěrných žen, renesanční krb s legendou o plačícím dítěti, pověst o pokladu a ztráta stavebních plánů činí toto místo tajemným, je vyhledáván milovníky záhad a Harryho Pottera.

Po čtvrté hodině jsme zámek s nezaměnitelnou atmosférou opustili a jeli domů. Zájezdů se zúčastnilo 48 zájemců.

Magdalena Pujmanová