Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Jeden den v Ústí nad Labem

I přes výluku na trati a chladné počasí se 14 zájemců vydalo na výlet do Ústí nad Labem. Tradičně jej zorganizoval historik Ladislav Smejkal. Ve městě na Labi jsme se zastavili u tří kostelů, prošli se ulicí se slavnými vilami, zastavili jsme se u divadla a na závěr jsme navštívili muzeum.

Město leží na soutoku řeky Labe a Bíliny v hlubokém údolí zvaném Porta Bohemika. Zde se psaly nejstarší dějiny naší země. V nedalekých Stadicích zanechal Přemysl Oráč práce na poli a oženil se s kněžnou Libuší. Statut města mu zřejmě v polovině 13. století udělil Přemysl Otakar II., jeho privilegia rozšířil Jan Lucemburský. Rozvoj města začal s právem mílovým, a zejména s právem plavby, neboť řeka Labe mu vždy pomáhala k prosperitě. Od husitských válek město hospodářsky stagnovalo, nejvíce bylo postiženo během třicetileté války, ze které se vzpamatovávalo přes 200 let. Obrat nastal na počátku 19. století. Ve městě se začaly stavět domy, také bořit městské hradby. Město dobře využilo sjízdnost řeky Labe a postavilo dva přístavy. Sloužily hlavně k přepravě uhlí, jehož ložiska se na Ústecku nachází dodnes. Pravidelná lodní doprava a vybudovaný železniční uzel lákal do města nové obyvatele. Na konci 19. století se stalo největším přístavem Rakousko-Uherského mocnářství. Bylo vždy silně německé s malým procentem Čechů. Bombardováním na sklonku 2. světové války bylo postiženo zejména centrum. Německé obyvatele, kteří byli odsunuti, nahradili přistěhovalci, kteří si zde jen velmi zvolna utvářeli tradice. Dnes je Ústí nad Labem průmyslovým a dopravním centrem.

Město má několik dominant. Tou nejstarší je hrad Střekov. Nechal jej postavit Jan Lucemburský, vlastnili jej Vartenberkové, Lobkovicové. Za třicetileté války se jej zmocnili Švédové, kteří pod ním prohloubili koryto řeky, aby odtud mohli na velkých lodích odvážet uloupené věci. Od konce 17. století byl hrad opuštěn a znovu objeven v následujícím století německými romantiky - mnohé inspiroval k uměleckým dílům. Dnes, i když jej vlastní Lobkovicové, je tato středověká památka veřejnosti přístupná.

Mnohem mladší je zámek s rozhlednou Větruše na kopci Ořechovka. Původně empírová stavba byla přestavěna na secesní a dnes je oblíbeným výletním místem, které je snadno dostupné lanovkou z centra.

Na opačné straně města se tyčí Mariánský vrch. Pod ním byl v letech 1993-1998 postaven Mariánský most, novodobá dominanta města. Ocelová a železobetonová stavba je zdařilá po stránce technické i architektonické. Výška dominantních pylonů je shodná s výškou kostela Nanebevzetí Panny Marie, při jehož návštěvě jsme měli štěstí: farář zrovna chystal křest dvou dětí. Ochotně nás pustil dovnitř a řekl něco o jeho historii. Kostel byl postaven v roce 1318, do dnešní novogotické podoby byl přestavěn na konci 19. století. Při bombardování byl vážně poškozen a jeho průčelní věž je o více než dva metry vychýlená. Nejcennější památkou uvnitř je gotický oltář z roku 1498, který byl původně v kostele ve městě Pirna. Krásná je novodobá mozaika na poklopu křtitelnice. Římskokatolický kostel je věřícími hojně navštěvován.

Ještě starší je kostel sv. Vojtěcha. První zmínka o původně románském kostele pochází z roku 1186. Barokní podobu mu při přestavbě v letech 1715 až 1730 vtiskl italský architekt Octavia Broggia. Je součástí dominikánského kláštera. Ti jej museli opustit v roce 1950 a od té doby sloužil až do roku 1970 jako skladiště. Dnes jej opět vlastní dominikáni. Jeho vnitřek je upraven pro výstavní účely, mše se zde konají příležitostně. Je významnou barokní památkou severních Čech.

Poslední kostel, který jsme navštívili a mohli se do něj i podívat, byl evangelický kostel apoštola Pavla. Je novodobý, postavený na počátku 20. století v novorománském slohu se secesními prvky. Vyniká červenou fasádou. Dominantami skromného vybavení je z mramoru vytesaná socha Krista a oltář. Kostel zaplatili místní podnikatelé, nechali jej postavit blízko svých vil, v tehdy nejluxusnější části města, dnešní Churchilově ulici. Tyto vily slouží různým institucím, např. ve vile podnikatele Hanse Weinmanna, úspěšného obchodníka s uhlím, je dnes Severočeská vědecká knihovna. Na protější straně stojí dvě vily patřící rodině Petschků. Ignác Petschek, který původně pracoval u Weimannů, se postupně vypracoval na uhlobarona, který s bratrem Juliem kontroloval polovinu těžby hnědého uhlí v Evropě. Jejich hlavní úřad v Praze, to je neblaze proslulý Petschkův palác. K vilám patří velká zahrada, ve které se zejména po 2. světové válce psaly kulturní dějiny města. Dodnes je zde letní kino, zde se konaly slavné koncerty, Mírové slavnosti, tady se zrodil hudební festival Porta.

Po krátké zastávce u městského divadla nás čekala návštěva, na kterou jsme se těšili nejvíce, a sice návštěva městského muzea. Neorenesanční budova, původně škola, byla před osmi lety zrekonstruována a obyvatelé města se konečně dočkali důstojného stánku, který vyhovuje muzejní práci a umístění sbírek. Je v něm dostatek místa pro stálé expozice, pro pořádání krátkodobých výstav a akcí v podobě komentovaných prohlídek, přednášek, různých workshopů a tematických dílniček. Chloubou muzea je císařský sál, s nádherně zdobenými stěnami i stropem, ve kterém Ústečané přivítali v roce 1901 císaře Františka Josefa I. V současnosti probíhá v muzeu několik výstav: Historická filmová technika, Dialogy s časem, Trpaslíci a Schichtova epopej. Výstava Trpaslíci byla překvapením: je neuvěřitelné, jak tato postavička, pro mnohé symbol kýče, prochází dějinami umění. V různých obdobích byli oslavováni nebo zatracováni. Ale jsou pořád všude kolem nás a zejména ve městě nad Labem, jejichž vztah k tomuto městu je na výstavě vysvětlen. Výstava Schichtova epopej je prestižní a zdařilá. Mezi dvaceti velkými obrazy, zobrazujícími významné události českých dějin, které nechali majitelé továrny zhotovit k 10. výročí republiky, se dozvídáme o historii Schichtových závodů, které ve své době zaměstnávaly tisíce lidí. Jeho počátky sahají do roku 1848, kdy si otec Johanna Schichta nechal zaregistrovat mydlářskou živnost. Johann Schicht začal podnikat v roce 1882, tehdy otevřel první moderní mýdlárnu na Střekově. Podnikání se dařilo, mýdlárna se rozrostla o další budovy, ve které se vyráběla mýdla, ztužené tuky, glyceríny, svíčky. Poctivé jádrové mýdlo s jelenem nezaniklo ani v dnešní době mycích prášků a gelů.

Ústí nad Labem patří k městům, v jehož centru jsou postavené velké moderní stavby, které zastínily starou zástavbu, zejména gotický a barokní kostel. Moderní obchodní centrum mezi nimi nemůže milovníka architektury nadchnout, i když z něj vyjíždějící lanovka je velmi praktická. Pro mnohé, kteří do města přijedou, vyvolává rozpaky, neboť v něm nevidí typické centrum, náměstí s kostelem nebo radnicí. Přesto má co nabídnout: zachovalý gotický hrad, výstavné vily bohatých podnikatelů, novodobý architektonický skvost.

Magdalena Pujmanová