Niva Ploučnice mezi mostem a stadionem

První vlastivědná procházka v letošním roce, zorganizovaná Vlastivědným spolkem Českolipska a Klubem českých turistů, mířila od muzea k městskému stadionu. Prošli jsme se místy, která do roku 1916 vypadala úplně jinak než dnes. Tehdy prostorem, kde jsou parkoviště kulturního domu Crystal a obchodního domu Banco, protékala řeka Ploučnice. Ta měla, a na mnoha místech pořád má, po celém toku ve svém přirozeném řečišti spoustu meandrů a říčních zákrutů. Při jarních táních se voda z řečiště vylévala a na loukách mezi zákruty vznikaly velké vodní plochy. Dravá řeka dokázala zejména v jarních měsících zaplavit území od klášterní zahrady až k městskému nádraží. Lidé si zde stavěli domy s vyššími základy a sklepy, kterými voda snadno protekla. Výbavou každého domu byl člun a dlouhá tyč. Záplavy provázely město každoročně. První podrobnější zprávy o nich pocházejí z roku 1799. Tehdy lidé v Hrnčířské ulici strávili několik dnů na půdách svých domů: jarní tání bylo tak rychlé, že nestačili utéct. V 19. století se voda z řeky vylila šestadvacetkrát.

Již na počátku 19. století plánovali radní města regulaci Ploučnice. Intenzivně byl tento problém řešen v posledním desetiletí 19. století a realizován v letech 1910 až 1916. Klikatící se koryto řeky, které procházelo městem, bylo narovnáno a vyhloubeno do …. metrů. Vyschlé meandry byly zaváženy, terén zarovnáván a budovy, které dříve vodu z Ploučnice využívaly (např. budova městských jatek, kartounka), chátraly.

V místech před obchodním domem Banco, kde před regulací protékala řeka, stával most. Původní kamenný byl v roce 1896 vyměněn za železný a o dva roky později, po zavraždění oblíbené císařovny Sissi, uctili českolipští radní její památku tím, že po ní most pojmenovali. I když Most císařovny Alžběty ztratil po regulaci Ploučnice svůj význam, demontován byl až v roce 1942 a materiál posloužil válečným účelům. Most procházel Mosteckou ulicí, ve které stály domy s obchůdky a kde proudil rušný městský život. Tyto domy a část domů ze Sokolské byly zbourány, Mostecká ulice zanikla a prostor čekal na další využití.

Jeho dnešní podoba (dolní části Sokolské ulice, Erbenovy a Boženy Němcové) se začala utvářet v 70. letech minulého století. Rozvíjející se uranový průmysl přilákal do České Lípy nové obyvatele. Pro ně bylo třeba postavit nejenom byty ale také obchodní domy a kulturní střediska. Proto byla architektonické kanceláři SIAL se sídlem v Liberci zadána studie na stavbu obchodního a kulturního domu.

Vedoucím projektu kulturního domu byl architekt Jiří Suchomel. Samotná stavba má hodně zajímavých prvků, které činí stavbu jedinečnou, ale nestojí na vhodném místě. Její „vtlačení“ do klášterní zahrady narušilo panoramatický pohled na klášterní budovu a zahradu. Stavba, která procházela mnohými úpravami, se začala stavět v roce 1975 a byla dokončena za dlouhých 15 let. Její název Crystal poukazuje na sklářskou tradici našeho regionu a také na celkový vzhled budovy, která je z velké části pokrytá skleněnými deskami. Plánovaný park Heliodora Píky před Crystalem připomíná pouze jeho nevelký pomník, dnes zde převládají parkovací místa, nikoliv poklidné místo k odpočinku.

Obchodní dům Uran vyprojektoval již v roce 1975 architekt Emil Přikryl, stavět se začal o pět let později. Realizace byla náročná, umístění na mokrém podloží si vyžádalo finančně nákladné základy stavby. Jednopatrová budova obložená hnědými kachlemi s atypickými okny budila rozpaky, má velmi málo příznivců z řad laické veřejnosti. Je to velký kontrast, neboť odborníci ji řadí k nejcennějším architektonickým klenotům České Lípy. V letech 2011-2012 proběhla bouřlivá diskuze o tom, jestli budovu zbourat a místo ní postavit moderní obchodní galerii (nebo parkovací dům) a i tehdy se ukázalo, jaké emoce tato stavba vyvolává.

Naše procházka pokračovala na Smetanovo nábřeží kolem Kostela sv. Máří Magdaleny do míst, kde původně také tekla řeka, a kde je dnes park Milady Horákové. V prostoru mezi kostelem a lávkou vznikl v roce 1995. Stojí zde pomník složený z dvoumetrového žulového podstavce s bustou Milady Horákové a pamětní deska. Dnes je to pietní místo, kde se každoročně 20. června v Den památky obětí komunistického režimu koná veřejné shromáždění.

Přes lávku, která zde byla postavená před 10 lety, a na které se zamyká a odemyká řeka Ploučnice, jsme se vrátili ke kulturnímu středisku Crystal, kde naše procházka, při které nám přálo počasí, skončila.

Magdalena Pujmanová

Obchodní dům Banco

Kulturní dům Crystal.

Busta Milady Horákové