Potomci slavných českých exulantů v kulturním životě Horní Lužice

 „Lužici bratrskou přijímáme do svého svazku a budeme o ní psát“ slíbil při založení časopisu Bezděz v roce 1930 redaktor Josef Maštálko. Tento skoro devadesátiletý závazek je plněn do dnešních dnů, v současnosti Vlastivědným spolkem Českolipska, který do Lužice pořádá pravidelné zájezdy a nepravidelně se tímto tématem zabývá v přednáškové činnosti. V sobotu 26. ledna přednášel o životě dvou exulantů Mgr. Milan Turek z libereckého spolku SAL, který usiluje o rozvoj vztahů slovanských národů.

Lužice se rozkládá v pohraničí tří států. Největší část leží v Německu, v Polsku zasahuje do vojvodství Dolnoslezského a Lubušského, v Česku se rozkládá mezi městy Jablonec nad Nisou, Liberec a Děčín. Území o rozloze 11302 km2 se dělí na Dolní Lužici, blíže k českým hranicím se rozkládá Horní Lužice. Jeho obyvatelé, Lužičtí Srbové, patří do skupiny západních Slovanů, společně s Čechy, Poláky a Slováky. Bohatá historie Lužických Srbů se silně  prolíná s dějinami Čechů. Část území spadala pod české království, významné město Žitava má ve svém znaku dva české lvy. V 17. století se velký počet českých exulantů usadil právě na území Lužice, v tamních vesnicích tvořil až třetinu obyvatel. Do těchto oblastí přinesli řemeslnou zručnost a vzdělanost.

Z rodin, jejichž předkové, „raději než by se vzdali víry, odešli do Lužice“, pocházeli i Christian Adolf Peschek a Carl Gottlob Moráwek. Oba se zasloužili o vytvoření literárních památek i věcných sbírek, dnes uložených v žitavských muzeích a knihovně.

Více je, zejména u odborné veřejnosti, ceněný potomek českých exulantů Christian Adolf Peschek. Narodil se v roce 1787 v Josndorfu. Gymnázium vystudoval v Žitavě. Filozofii, kterou začal studovat na univerzitě ve Wittebergu, musel kvůli napoleonským válkám přerušit (později ji na Univerzitě Martina Luthera dostudoval). Pět let pracoval jako učitel a potom se až do konce života věnoval kněžské dráze. Byl velmi vzdělaný, ovládal několik jazyků, od mládí si psal deník v anglickém jazyce. Koníčkem se mu stala historie, ke které jej přivedl otec. Jeho články si můžeme přečíst v 53 různých časopisech nejen německých ale i zahraničních. Napsal několik knih o dějinách Žitavy, kladně hodnocena je kniha o dějinách Oybinu. Osud jeho předků, významných a vzdělaných lidí z oborů lékařství, školství, teologie jej přivedl k bádání o životech rodin českých exulantů. Data získával nejen v archivech ale i ve farních knihách. Vše zpracoval do knihy Geschichte der böhmisch-evangelischen Exulantengemeinde in Zittau, sowie ihrer Prediger und Jugendlehrer von 1621-1847. Je to cenný pramen badateli dodnes využívaný. Napsal přes 600 významných spisů. Pracoval ve vědeckých a charitativních organizacích, tři roky vedl časopis Neues Lausitzisches Magazin. V roce 1854 založil městské muzeum v Žitavě. Christian Adolf Peschek  zemřel v roce 1859. Ve svém bádání byl precizní a držel se historických pramenů. Za svoji důslednost byl odměněn čestným doktorátem Lipské univerzity, na Oybině je od roku 1861 umístěna jeho busta.

Carl Gottlob Moráwek se narodil v roce 1816 v Žitavě. Svůj díl štěstí si vybral brzy po narození: jeho starší sestra neuhlídala kočárek, ve kterém Carl spokojeně spal, a ten vjel do řeky: kočárek s velkým úložným prostorem plul po vodě jako loď a byl včas zachycen. Vyučil se zahradníkem, oženil se, stal se otcem sedmi dětí. V rodinném životě si prožil hodně tragédií, postupně pochoval všechny svoje potomky i dvě manželky. Plně se věnoval práci, která jej těšila (v okolí Žitavy vybudoval několik uměleckých zahrad), a také velkému celoživotnímu koníčku – regionální historii. V tomto oboru zůstal navždy amatérským badatelem a sběratelem (např. mincí, knih), i tak je jeho dílo ceněno velmi pozitivně. Stal se znalcem dějin Žitavska a jejích obyvatel. Shromažďoval data, zprávy, historické události o městě samotném a okolních vesnicích, které přednášel v místním vzdělávacím spolku, a které sepsal do četných vlastivědných článků. Jeho dvoudílná kniha o historii Žitavy, bohatě ilustrovaná, je dodnes badateli vyhledávaná. Cenným pramenem je spis Historie české evangelické exulantské obce v Žitavě. Psal básně, zajímavé jsou jeho gratulace významným lidem k životním událostem nejen osobním ale i pracovním (např. při uvedení do úřadu). Vlastnil rozsáhlou knihovnu, do které zařadil i vzácné rukopisy a prvotisky získané v 50. letech 19. století. Tehdy byla likvidována protestantská obec v Žitavě, která vlastnila tyto vzácné knihy - Moráwek jich několik koupil. Některé daroval drážďanskému muzeu, část se jich dostala i do Národního muzea v Praze. O to se postarala Božena Němcová, která v roce 1850 Moráwka navštívila. O tomto setkání napsala K. J. Erbenovi, tehdy sekretáři Národního muzea. Zbytek jeho vzácných knih (např. misály) vlastní žitavská knihovna Christiana Weise ve sbírce starých tisků. Tato vzácná sbírka se jednou ocitla i na našem území. Na jaře roku 1945 ji pracovníci knihovny z obavy před bombardování převezli do Petrovic a uložili v hájovně. Po válce, před vrácením na původní místo, požádali Češi o několik cenných knih - bylo jim vyhověno.
V městských žitavských muzeích je uloženo přes 2000 jeho spisů, básní i gratulací. Moráwek zemřel v roce 1896. Při procházce Žitavou můžeme zhlédnout jeho pomník s bustou, pamětní kámen na místě, kde stál jeho dům, a projít se ulicí nesoucí jeho jméno.

Oba pánové měli mnoho společného. Jejich předkové se po roce 1621 přestěhovali do Lužice od Hradce Králové. Měli zájem o historii, napsali spoustu článků a několik knih týkající se historie Lužických měst, obcí a osobností, zajímali se o osudy exulantských rodin žijících na Žitavsku. Byli to vlastenci, žili v době obrozeneckého hnutí, které u Lužických Srbů významně ovlivnili.

Magdalena Pujmanová

Busta Christiana Adolfa Pescheka na Oybině

Busta Carla Gottloba Moráwka umístěna v Žitavě

Frostispis a titulní list z druhého dílu Dějiny Žitavy od Christiana Adolfa Pescheka

Frontispis a titulní list publikace Kostel svatého Petra a Pavla v Žitavě od Carla Gottloba Moráwka