Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Autobusový zájezd do Poohří

V letošním svatováclavském zájezdu jsme se vydali do Poohří a navštívili čtyři zajímavá místa.

První zastávka vedla do obce Liběšice. Ve 13. století zde byla postavená tvrz, která zanikla v době husitských válek. V 16. století se majitelem obce stal Karel Dubanský z Duban. Tento renesanční šlechtic měl ambice vybudovat zde velké panství. To se mu nepodařilo, z velkých plánů realizoval pouze stavbu renesančního zámečku. V 16. století získali panství jezuité a zřídili si zde rezidenci. Postupně dostavovali komplex hospodářských budov. Naproti zámku byl postaven pivovar, koželužna, bednářská dílna. V 17. století se stal správcem panství Kryštof Fischer, narozený v roce 1611 v České Lípě. Byl všestranně nadaný. Psal básně, byl profesorem řeckého jazyka, latiny a poetiky, měl ekonomické vzdělání. Napsal dvousvazkový spis o ekonomice venkovského hospodářství. Byl silnou osobností, vážili si ho páni i poddaní. Při poddanských nepokojích v roce 1680 dokázal domluvou sjednat pořádek a zabránit dalším nepokojům. Zámek byl přestavěn v letech 1738 až 1754 do stylu pozdního baroka, jeho okolí bylo ozdobeno sochami, byl přistavěn i skleník. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen, rezidenci koupili Lobokvicové, po sto letech ho získal velkopodnikatel v textilním průmyslu Josef Schroll z Broumova. V roce 1945 přešel do majetku československého státu a vznikl zde domov důchodců. V současnosti je zchátralý objekt prázdný, nabídnutý k prodeji.

Druhé zastavení směřovalo do Budyně nad Ohří. Zde nás zámkem provedla velmi příjemná průvodkyně, hrdá patriotka malého městečka i zámku. Původní dřevěný a později kamenný hrad patřil českým králům Přemyslu Otakaru I. a Janu Lucemburskému. V 15. století přestavěli tehdejší majitelé Zajícové z Hazmburka hrad do gotického slohu, obehnali ho hradbami a vodním příkopem. Budyňský hrad i městečko prožívalo největší období slávy. Usadili se zde alchymisté, jejichž pokusům byl majitel hradu velmi nakloněn. Na začátku 16. století byl do vodního příkopu vpuštěn živý nilský krokodýl, kterého místní považovali za draka. Jeho vycpanina visí nad hlavami návštěvníků ve vstupní místnosti. Zlatá éra hradu skončila v polovině 16. století, kdy hrad poškodil výbuch ve skladu střelného prachu. Nákladnou rekonstrukcí na renesanční zámek se tehdejší majitel Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka velmi zadlužil. Převedl ho do majetku Šternberků. Drancování běhen třicetileté války postihla zámek i městečko, v 18. století byl poškozen požárem. Částečné opravy proběhly na počátku a v 70. letech 20. století. Při nich se našlo jen velmi málo nábytku, ale byly objevené zachované renesanční nástěnné malby, které činí zámek vyjímečným. Jsou restaurované, vidíme na nich erby šlechtických rodů a výjevy ze života šlechty v době renesance. Zámek, který vlastní město, slouží jako kulturní stánek, pořádají se zde různé akce. Je zde umístěno Jandovo muzeum a ve stejných prostorách jako v době rudolfínské expozice alchymistická dílna. Objekt zámku je vyhledáván filmaři, budyňští v nich často vystupují jako komparzisté, na což jsou náležitě hrdí.

Před obědem jsme stihli navštívit i zámek Libochovice. I ten patřil rodů Zajíců z Házmburka. Původní tvrz přestavěli do gotické podoby (dodnes se dochovaly základy kaple). Tvrz byla zpustošena v husitských válkách. Noví majitelé Lobkovicové na jejím místě postavili renesanční zámek, který v roce 1661 vyhořel. Další majitelé páni z Dietrichsteinů požádali italského stavitele Antonia della Portu o přestavbu zámku do raně barokního stylu. Italský rukopis je znát hlavně na vnitřní výzdobě. Sala terrena, spojující zámek se zahradou je v klenbě vyzdobena mozaikou z mušlí. V místnostech se nachází zajímavé exponáty, zejména kamna z modrých a bílých kachlů, a gobelíny. Stropy zdobí italské štuky a malby s mytologickými a alegorickými výjevy. Ozdobou zámku je Saturnův sál, jemuž dominuje velkolepě zdobený krb.

Hodinovou přestávku využili mnozí k návštěvě zámeckého šenku nebo cukrárny, jiní si prohlédli zámecký park. Je velmi starý, vznikal na začátku 17. století. I když byl několikrát přestavován, v základních obrysech zůstává takový, jak ho navrhl Antonio della Porto. Jeho návrhy realizoval zahradník Jan Tulipán. Upravil ji do versailleského stylu, vysázel zde květiny nesoucí jeho jméno ale také exotické hyacinty, narcisy, pomerančovníky. Postupně se změnil v anglický park. Zahradní architekt Josef Rublič zde založil rosálium, alpinium, ve sklenících pěstoval cizokrajné rostliny a dřeviny. Dobu největší slávy má už park za sebou, i tak je procházka mezi fontánami, sochami a altánem velmi příjemná.

Poslední zastávkou svatováclavského zájezdu byla Peruc. Dominantou této starobylé obce, o niž se zmiňují písemné prameny již ve 12. století, je renesanční zámek. I zde nalézáme rukopis stavitele Antonia della Porta. V letech 1947-1952 zde žil malíř, sochař a grafik Emil Filla. Na zámku byla otevřena jeho pamětní síň, kam jsme se také chtěli podívat, ale bohužel zde byla před nedávnem zjištěna dřevomorka. Expozice byla uzavřena. K zámku patří rozlehlý park s hospodářskými budovami. V jedné je umístěno muzeum české vesnice, které nás překvapilo spoustou zajímavých exponátů. K Peruci se váže pověst o Oldřichovi a Boženě. Tu ze starých kronik známe, pan Smejkal uvedl její „pravdivost“ na pravou míru.

A potom už odjížděl plný autobus (celkem 46 účastníků) zpět do České Lípy. Letošní teplé září nás nezklamalo ani tento den, na výlet bylo jako stvořené.

Magdalena Pujmanová