Autobusový zájezd Litoměřicko II

V nedělní prvomájový den se 44 zájemců zájezdu probudilo do studeného rána ale pohled na oblohu sliboval ideální počasí pro výlet. Autobusem jsme se vydali na místa, která se dotýkají nejstarší historie našeho národa.

„Snadno je knížete dosaditi ale nesnadno dosazeného sesaditi“  - varovala kněžna Libuše na Vyšehradě nespokojené shromáždění mužů, kteří už nechtěli aby jim vládla žena. Poslala je tedy do obce Stadice, kde oral pole jejímu srdci blízký Přemysl. Stal se jejím manželem, knížetem, zakladatelem rodu Přemyslovců. Ve Stadicích na Králově poli, tedy místu odkud si poslové podle pověsti sepsané kanovníkem Kosmasem Přemysla odvedli, bylo naše první zastavení. Přemyslovo pole měli a dodnes mají v úctě jak čeští panovníci tak obyčejní lidé. Od roku 1841 zde stojí pomník zdobený pluhem a dvěma reliéfy, které vytvořil Josef Max, rodák ze Sloupu v Čechách.

Nedaleko odtud se nachází Brána Čech (Porta Bohemica). Jedná se o přírodní krajinu Českého středohoří lemovanou vlnící se řekou Labe. Toto zajímavé místo lze sledovat z různých vyhlídek. My jsme si vybrali tu v Dubici a na panoramatu před námi jsme poznali hory Deblík, Varhošť, Kamýk, Radobýl. Pohled na Portu Bohemicu si nenechá každoročně ujít tisíce turistů, stal se inspirací mnoha výtvarníkům a miloval ho také Bohuslav Balbín.

Další zastávka nás zavedla opět do daleké historie Čechů. Nad obcí Vlastislav se tyčí věž hradu Skalka, pozůstatek staroslovanského hradiště, které patřilo kmenu Lučanů, nepřátelům kmene Čechů. Opět jsme se dostali ke kanovníku Kosmasovi, který ve své kronice popisuje Luckou válku, ve které Češi porazili silnou armádu Lučanů vedenou Vlastislavem. Nenáročný výstup k věži nám i zde poskytl pohledy na hornatou krajinu Českého středohoří.

V této lokalitě se těží jedinečný minerál český granát. Šperky z drobných kaménků tmavočervené barvy jsou oblíbené
po celém světě. Těží se v lomu v Podsedicích nedaleko Třebenic. V této obci jsme se zastavili na dvou místech. Jednak jsme navštívili bývalý luteránský kostel, v němž se nachází muzeum českého granátu a zastavili jsme se u barokní fary na náměstí, kde nás pan Smejkal seznámil s pohnutým životem českého lékaře a kněze Ladislava Kubíčka.

Po obědě ve dvou místních restauracích (někteří dali přednost mlsání ve vyhlášené cukrárně) nás čekalo poslední zastavení dnešního zájezdu v obci Třebívlice. Zde se nachází nevelké muzeum, které se věnuje historii obce a baronce Ulrice von Levetzow. Ta se již jako batole setkala Johanem Wolfgangem von Goethem v lázních Teplice. Další setkání následovalo
v jejích 17. letech v Mariánských lázních. Tehdy 72letý básník se do Ulriky zamiloval. Jejich láska zůstala nenaplněná, Goethe se ze svého zklamání vypsal v básni Mariolázeňská elegie. Ulrika zůstala neprovdaná, většinu života prožila na třebívlickém panství. Expozice nám dovoluje nahlédnout do jejího soukromí i veřejné činnosti, kterou se zabývala. Jsou zde vystavené její kresby, vyšívané ubrusy, korespondence nebo dokumenty mapující její dobročinnost. Z osobních věcí jsme si mohli prohlédnout její šaty, střevíce, šperky, knihy, které nás vrátily do doby biedermeieru a druhého rokoka. Ulrika zemřela v roce 1899, její hrobka se nachází na místním hřbitově.

Prvomájový výlet se vydařil. Přálo nám počasí a pan Smejkal nás podrobně zasvětil do navštívených míst, tentokrát
i s ukázkami četby z Kosmovy kroniky.

Pomník ve Stadicích

Reliéf s kněžnou Libuší

Reliéf s Přemyslem. Autor Josef Max dal svoji podobu poslednímu stojícímu muži.

Porta Bohemica

České středohoří z hrádku Skalka, kopec Košťálov a Radobýl

Muzeum českého granátu v Třebenicích

Zapomenutá čarodějnice na třebenickém náměstí

Hrobka Ulriky von Levetzow