Blahoslavený císař Karel I.

„Je nutné se za něj modlit, protože jednou se stane císařem a bude toho muset hodně protrpět. Stane se upřednostňovaným terčem pekelných sil.“
To prohlásila v roce 1894 řádová sestra Maria Vinzentia obdařená stigmaty a prorockými schopnostmi. Tato vize v té době nedávala žádný smysl. Rakousko-Uherské dynastii vládl František Josef I. a následníkem trůnu byl
František Ferdinand d´ Este. Teprve po nerovném sňatku s Žofií Chotkovou se začalo proroctví naplňovat. Do té doby se život arcivévody Karla nelišil od poklidného života ostatních arcivévodů habsburského domu. Narodil se v roce 1887, jeho otcem byl bratr následníka trůnu arcivévoda Otto, který se ale rodině moc nevěnoval. O to víc se Karlovi a jeho sourozencům věnovala matka Marie Josefa Saská, zbožná žena, která k víře vedla i své děti. U Karla tato výchova padla
na úrodnou půdu. Byl zbožný, jeho víra však nebyla fanatická. Při modlitbách býval hluboce pohroužen do sebe a zejména v pozdějších letech mu tyto modlitby pomáhaly při řešení politických rozhodnutí. Od dětství hodně cestoval, učil se jazyky, studoval na vídeňském gymnáziu a právnické fakultě v Praze. Prošel vojenským výcvikem v Brandýse nad Labem. Mezi obyvateli města byl velmi oblíbený. Rád s nimi hovořil a navštěvoval různé městské slavnosti. Stejně se choval i v kasárnách. Dokázal si vybudovat kamarádský vztah s ostatními důstojníky a oblíbený byl i mezi vojáky.
Prastrýc císař František Josef I. už nechtěl zažít další otřesy trůnu v podobě nerovných sňatků a proto Karlovi důrazně kladl na srdce, ať si vybere nevěstu sobě rovnou. Karlovi se to podařilo. Svoji nevěstu princeznu Zitu poznal ve Františkových Lázních. Znal ji od dětství ale teprve v roce 1909, kdy přijel navštívit nevlastní babičku Marii Terezii, se do Zity zamiloval. Zita nejen že byla krásná a temperamentní, byla také velmi milá a inteligentní. O dva roky později se konala velkolepá svatba. Jejich vztah byl šťastný. Zita svého muže respektovala, naslouchala mu a vytvářela klidné rodinné zázemí. První potomek, syn Otto, se narodil v roce 1912.
Sarajevským atentátem se život Karla změnil. Skončilo klidné a vyrovnané období jeho života a pekelné síly se do něho začaly strefovat.  Stal se následníkem trůnu a nebyl na to připraven. Ale byl mladý a měl velkou chuť problémy řešit. Jenže císař, už velmi starý a obklopen zkostnatělými rádci, neměl zájem cokoliv řešit a následníka trůnu ke státnickým povinnostem moc nepouštěl.
Po jeho smrti zdědil Karel říši, která byla ve válečném stavu, na frontách umírali vojáci a civilní obyvatelé trpěli hladem. Karel to všechno vnímal daleko víc než ostatní důstojníci a nadřízení. Nepracoval od stolu, chodil mezi vojáky i do zákopů,
a s císařovnou i malým synem navštěvoval různé lidové slavnosti. V tomto se chovali velmi moderně, prostým lidem se císařská rodina líbila. Karel se obklopil svými lidmi a prvním jeho cílem bylo ukončit válku. Záchranu rozpadající se říše viděl v její federalizaci. Jeho vize ale nepadaly na úrodnou půdu. Na všechno už bylo pozdě. Národy seskupené pod habsburským panovníkem cítily křivdy, které se jim děly, natolik silně, že se chtěly osamostatnit. Karel, i když byl velkým zastáncem monarchie a bral to jako boží poslání, poznával, že stará říše, nad níž slunce nezapadalo, se rozpadá. A co víc: věděl,
že osamostatněným státům hrozí nebezpečí jak z Ruska, tak z Německa. V této vypjaté době, která ho stála hodně sil, mu pomáhala jeho čistá víra v Boha a chápající manželka, císařovna Zita. Karel se nikdy nevzdal trůnu. „Koruna je zodpovědnost, kterou jsem převzal od Boha a které se nemohu zříci.“ Dostal také nabídku od svobodných zednářů, kteří mu za jistých podmínek slíbili opět usednout na trůn. Jeho odpověď byla jasná: „Korunu jsem obdržel od Boha, nemohu ji teď získat zpět od ďábla“. Také zemím Dohody, které mu za abdikaci nabízely apanáž, odpověděl: „Moje koruna není na prodej“. Svědčí to o jeho lidských kvalitách a velké zodpovědnosti, kterou se cítil zavázán svému rodu. Tímto svým přesvědčením a dvojím pokusem o návrat na Maďarský trůn dostal svoji rodinu do tíživé finanční situace umocněné strachem o své životy. V Evropě nebyli vítáni, stali se nepohodlnými. Evropské mocnosti odvezly celou rodinu a pár věrných na ostrov Madeira. Bez peněz a majetku zde žili v horách ve studené vile. Císař Karel byl psychicky velmi vyčerpán. Útěchu hledal v rodině. Věnoval se dětem, starší syny učil maďarsky, chodil s nimi na výlety a nakupovat. Při jednom nákupu se nedostatečně oblékl a onemocněl na zápal plic. Vyčerpané tělo marně bojovalo se smrtelnou nemocí. Pekelné síly tentokrát mířily přesně.  Císař Karel zemřel 1. dubna 1922. Zanechal po sobě těhotnou Zitu a sedm dětí.
Císařovna Zita věnovala svůj život dětem, vychovávala je přísně. Poskytla jim vzdělání a až do smrti se starala o odkaz svého muže. Její život byl dlouhý, zažila rozpad východního bloku a v roce 2004 se dožila prohlášení císaře Karla I za blahoslaveného. Poslední císařovna Rakousko-Uherské monarchie zemřela v roce 1989 ve věku téměř 97 let. 1. dubna,
67 let po smrti císaře, byla pochována v kapucínské kryptě ve Vídni.
František Josef I., František Ferdinand d´ Este i Karel I. byli vojáky tělem i duší, měli rádi uniformy ale nikdy nechtěli válku. Nakonec se ji nevyhnuli a stali se její obětí. Karel se snažil krutou válku ukončit ale dožil se porážky a zániku monarchie. Dočkal se pomluv, zrady a vyhnanství. Jeho život byl krátký, naplněný láskou k rodině a naplněný velkou tragédií vládce, který nedokázal zachránit říši svých předků.

Magdalena Pujmanová

Mladá rodina na dožínkách v Prešpurku (září 1918)

Mezi vojáky

Císař naslouchal obyčejným lidem: po nástupu do funkce jako první na světě zřídil Ministerstvo zdraví a Ministerstvo sociálních věcí

Karel a Zita se zasnoubili

Císařovna Zita s dětmi

„Je tak mladý a já ho musím pohřbít!“ – posteskla si nešťastná Zita