Cechy v České Lípě

Připomínka 455. výročí udělení statutů dvanácti českolipským cechům.

Prosperující město Česká Lípa, založené na počátku 14. století, si vždy udržovalo vůdčí postavení v centru severních Čech. Stejně jako v jiných městech, začínají se i v Lipém v průběhu 14. století početní řemeslníci sdružovat podle výrobních oborů do samosprávných zájmových sdružení - cechů. Jejich cílem byla ochrana řemeslnických práv na místním trhu a zajištění určitého monopolu v jeho okruhu. V čele cechů stál úzký sbor tzv. starších, volený mistry a schvalovaný vrchností nebo městskou radou. Ačkoliv v Praze se objevují cechy již v první třetině 14. století, máme v České Lípě doložen nejstarší cech soukeníků v roce 1382, ze kdy je dochován v opise jejich cechovní řád. I když zde již nepochybně na přelomu
14. a 15. století existovaly další cechy, zprávy o nich nám přináší až nová městská kniha, založená v roce 1461. Zde je hned ze začátku uveden cech tkalců, hrnčířů a lazebníků. Teprve pak zprávy o nich přibývají a kulminují v roce 1560, kdy vydala českolipská vrchnost Kateřina z Hungerkoštu za sebe a nezletilého syna Jana z Vartenberka jako majitelé tří čtvrtin města
a Zikmund Berka z Dubé jako majitel jedné čtvrtiny sumární schválení pořádků pro 12 cechů - soukeníky, krejčí, ševce, kožešníky, pekaře, sladovníky, kováře, koláře se zámečníky, řezníky, hrnčíře, provazníky a bečváře s truhláři.

Nepochybně nejstarším českolipským řemeslem bylo hrnčířství. Ještě před založením města, někdy v polovině 13. století,
se podle archeologických výzkumů hrnčíři usadili na levém břehu Ploučnice nedaleko brodu. Jejich zdejší výrobní centrum, které zásobovalo svými výrobky velkou část severních Čech, bylo v této oblasti nejvýznamnější a nejstarší lokalitou tohoto řemesla. Ačkoliv je pravděpodobné, že hrnčíři měli svůj cech v Lipém již ve 14. století, nechali zapsat svá statuta do nové městské knihy až v roce 1462. I tak se jedná o nejstarší známá statuta hrnčířského cechu v českých zemích. Ještě na začátku 18. století českolipští hrnčíři neztratili svoji proslulost a jejich zboží se vyváželo i do Saska a Šestiměstí.

Vedle tradičních řemesel, zajišťujících hlavní složky stravy měšťanů i vesničanů z okolí, tj. řezníků, pekařů a mlynářů, získala zde na významu zejména další dvě řemesla. Ševci, soustředění v ulici, která nesla jméno tohoto řemesla - Ševcovská (dnes Prokopa Holého), a soukeníci, jejichž rozmach jakoby předznamenával nástup textilního průmyslu na Českolipsku v 18. a 19. století. Mezi dalšími nejstaršími zaznamenanými řemesly nalézáme především ta, která předmětem své činnosti úzce souvisejí s výše uvedenými: koželuhy, kožešníky, postřihače, tkalce i barvíře. Nepochybně zde existovala
i další běžně se ve městech vyskytující řemesla, jako například truhláři, zámečníci, kameníci, krejčí a další, samozřejmě,
že i provozovatelé hospod - hostinští, lazebníci a sladovníci.

V roce 1581 vydali Jetřich Jiří Berka z Dubé a Jan z Vartenberka obnovené cechovní privilegium pro cech tkalců, doložený
v České Lípě již od po-čátku 15. století. Rozmach svého řemesla zaznamenali ve 2. polovině 16. století cínaři,
kteří pak v 17. a 18. století zásobovali svými výrobky celé severní Čechy. Jako předvoj slávy českolipského puškařství
v 19. století zde zaznamenáváme v roce 1594 prvního známého puškaře Georga Tzymermana, který toho roku obdržel měšťanské právo. 

Jaroslav Panáček