Česká Lípa a vznik Jednotných zemědělských družstev

Česká Lípa byla po staletí spjata s trhem s agrárními produkty a to nejen pro potřebu vlastního obyvatelstva, nýbrž jako důležitý článek exportu obilí do nejsevernějších krajů Čech, do Lužice a Slezska. Tato pradávná soustavnost znamenala od poloviny 19. století stále užší spojení s agrárním hnutím.

 V roce 1869 vznikl zárodek Hospodářského družstva skladištního zabývajícího se skladováním produktů a také osiva a umělých hnojiv. Zajišťovalo jejich distribuci. Usadilo se v blízkosti uhelného nádraží, aby mělo dobrý přístup k železniční dopravě, sotva dovedené k České Lípě a právě otevřené dále k severu.

Vznik zemědělské školy v roce 1879 nebyl náhodným zakotvením školského oboru. Škola byla obdařena statkem ověřujícím praktické zkušenosti a dovolujícím pokusnictví. Působili zde výborní učitelé nejen s odborností v živočišné a rostlinné výrobě, nýbrž také s organizačními schopnostmi při zakládání rolnických spolků, mlékařských, strojních a úvěrových družstev.

Od čtyřicátých let 19. století zahájila svou činnost v České Lípě jedna z nejstarších českých pojišťoven „Agraria“ proslavená pojištěním proti škodám z požárů.
Politické hnutí rolníků vyvrcholilo v roce 1920 tím, že právě v České Lípě vznikla celostátní německá politická strana „Svaz rolníků“.

To vše padlo s koncem druhé světové války. Historické vazby se zpřetrhaly, ale byla příležitost vytvořit nové. České rolnictvo se mohlo radovat z přídělů půdy, na něž v dubnu roku 1946 rozdával na Ptačí louce dekrety ministr zemědělství Julius Ďuriš. Byli zde zkušení hospodáři, ale vedle nich dřívější malorolníci a bezzemci, kteří s případným větším přídělem půdy a statkem, si nedokázali dobře poradit.

Přibližně od jara roku 1946 navázaly dělnické party z Vagonky kontakty s venkovem. Jezdily o nedělích opravovat rolníkům stroje a dostávali výměnou potraviny ke zlepšení závodního stravování. 6. ledna byla dokonce uzavřena dohoda mezi továrnou a rolníky z Dolní Libchavy o této vzájemné pomoci, která byla vzorově vyzvednuta jako příklad dělnicko-rolnického svazku.

Zákon o Jednotných zemědělských družstvech (JZD) z 23. února 1949 otevřel cestu ke kolektivizaci zemědělské výroby. Snahou politického vedení bylo postupovat co možná rychle a přesvědčovat údernými příklady. Dva z prvních přípravných výborů ke vzniku JZD vznikly v Dolní Libchavě a v Jezvé. Rolníci z Jezvé zvítězili v únoru 1949 v celostátní soutěži „Staré železo – nové stroje“ a pro svou horlivost dostali nový traktor.

Česká Lípa dala k dispozici hospodářské družstvo a to se stalo základem Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku. Ve starém městském mlýně  v ulici U synagogy byla v padesátých letech zavedena výroba tak žádaných krmných směsí.

Důležitá úloha měla náležet zemědělskému školství. Před první světovou válkou byla škola tříletá. V době meziválečné jen dvouletá. V roce 1949 se změnila na jednoletou. Projevil se charakteristický rys ranného socializmu u nás: pěstování odborníků v rychlokurzech, aby byli co nejdříve k dispozici řídící kádry.

Velmi rychle bylo patrné, že jeden rok přípravy nestačí. V roce 1952 byla škola jako zemědělská mistrovská prodloužena opět na dva roky. Od listopadu do března probíhala teoretická výchova, od jara do podzimu byla řízená praxe v některém zemědělském podniku.

Představa o rychlé přeměně ve společnosti vedla k činům hnaným překotnou propagandou s divokým přelivem pracovníků. V Mimoni začala stavba velkovýkrmny s výmluvným názvem Gigant. Vystřídalo se tu asi 100 000 brigádníků z celého kraje. Kolik českolipských sem bylo přivezen na denní robotu nákladními auty?

Němými svědky časů kolektivizace jsou snad již jen síně okresního soudu, kde tolik rolníků vyslechlo rozsudky za nespravedlivě vysoké povinné dodávky, které nedokázali splnit a byli prohlašováni za sabotéry.    

Smejkal Ladislav