Českolipské cínařství a sbírka cínu VMG

Sbírka cínu Vlastivědného muzea a galerie obsahuje přes 600 cínových předmětů nejrůznějšího druhu i provenience. Vedle množství talířů, svícnů, misek a pohárů obsahuje zdobené cechovní konvice, holby, korbely, vítací poháry (tzv. vilkum), nádoby na vodu (lavaba) a řadu dalších předmětů. Pocházejí ze sbírek českolipského městského muzea, muzea
Excursions-Clubu, Wedrichova muzea, dalších městských muzeí v regionu (Mimoň, Jablonné v Podještědí), ale i ze soukromých sbírek (především Bondyho) a darů jednotlivců i institucí. Z tohoto množství je 75 ks výrobků českolipských cínařů, identifikovaných pomocí známých mistrovských značek.
Česká Lípa jako přirozené centrum celých severních Čech mezi Labem a Jizerou až k dnešním hranicím byla již od vzniku města na počátku 14. století mimo jiné významným centrem dvou řemeslnických odvětví. Českolipští hrnčíři, usazení
od poloviny 13. století na jižním břehu Ploučnice, zásobovali svými výrobky celé severní Čechy a vyváželi je i do Lužice.
Pro stejnou oblast produkovalo plátno a sukno textilní řemeslo, jmenovitě tkalci a soukeníci. Podobně významným pro tento region se stalo i třetí českolipské řemeslo - cínařství.
Kromě ojedinělých cínařů v Děčíně či Liberci (19. století) a několika cínařů v České Kamenici se stala postupně Česká Lípa hlavním střediskem cínařské výroby. Nejpozději od druhé poloviny 15. století se v České Lípě objevují první cínaři, zpočátku označovaní jako lžíčaři (Löffler), jmenovitě Nickel Leffeler v roce 1464, nebo konváři (Kannegiesser) jako Cristoff Kannegisser ve třicátých letech 16. století či Paulin Zineckiesing v roce 1560, nazývaní podle převažujících výrobků.
Od 1. poloviny 16. do poloviny 17. století se v našem městě objevují další mistři konváři či cínaři. Z té doby známe
osm jmen cínařů, ale bohužel neznáme žádné jejich výrobky a tím pádem ani jejich cínařské značky. Kromě nádobí (konvice, holby, mísy, talíře, lžíce) vyráběli tehdy cínaři i cínové rakve pro bohatší klientelu. Karl Bondy, kustod předválečného lipského muzea, proto vyslovil domněnku, zda bohatě zdobené cínové rakve, v nichž byli podle dobových popisů pohřbeni v roce 1595 Jan z Vartenberka a jeho syn Adam a v roce 1604 Janova dcera Eliška a vnuk Abraham Jan, nebyly dílem českolipských cínařských mistrů. Bohužel, rakve byly zničeny a rozkradeny zloději kovů po požáru farního kostela sv. Petra a Pavla v roce 1787. Nejstaršími dnes známými díly českolipských cínařů tak jsou talíř z roku 1659 mistra
s monogramem ATB, snad Tobiase Bartela, a velká čepovací konev (Schleifkanne) cechu pekařů a perníkářů z roku 1672 Balthasara Elbela staršího (obě v expozici muzea).
Od poloviny 17. století dochází k rozmachu cínařského řemesla, který dosahuje svého vrcholu po polovině následujícího století. Ale i po celé 19. století jsou ještě stále v České Lípě 2–3 mistři cínaři doloženi. Z pramenů vyplývá, že cínařské řemeslo se dědilo hlavně v několika českolipských rodinách. Z 25 cínařů od poloviny 17. do začátku 20. století pocházejí
dvě třetiny ze čtyř lipských rodin: Elbel, Lutz, Bartel a Prinke. Nejstarší údaje o počtu cínařů přináší tereziánský katastr. Podle berního přiznání z roku 1713 uvádí v České Lípě 2 cínaře, ve fasi (evidence dominikálu) z roku 1757 jsou navíc uvedeni 1 cínařský tovaryš a 1 učeň. Statistika řemesel a průmyslu z roku 1773 uvádí 3 a přehled živností z roku 1800 dokonce 4 cínařské mistry. V 19. století však nastává pozvolný úpadek, neboť cínové nádobí je nahrazováno kameninou, porcelánem a v mnohem větší míře se začíná uplatňovat sklo. Po ustavení společenstva kovozpracujících řemeslníků v roce 1860 jsou v roce 1870 uvedeni 2 cínaři a jeden, který není členem společenstva. V adresáři z roku 1899 se již objevuje pouze jediný: Anton Prinke. Kromě vlastního cínařského řemesla se však zabýval i prodejem lamp, porcelánového
a skleněného nádobí. Jeho živnost se objevuje v adresářích až do roku 1924 a rok poté A. Prinke umírá. Posledním, který nesl označení „Zinngießer“, tj. cínař, byl jeho syn Rudolf, který se cínařem u otce vyučil, ale pracoval pak jako slévač cínu
u státních drah, tedy v průmyslovém využití tohoto kovu.
Zápisy o pravidelných schůzích cínařského cechu jsou vedeny v letech 1790–1863. Českolipský cech sdružoval kromě cínařů z České Lípy postupně i několik cínařů z České Kamenice a Děčína, kde jejich cech nebyl ustaven. Při pravidelných zasedáních mistrů bylo vždy projednáváno přijímání učňů a tovaryšů, skončení jejich učebního poměru, předkládání mistrovského kusu, přijímání do cechu, jmenování mistrů a další záležitosti. Doba učení u jednotlivých mistrů byla různá, pohybovala se od 3 do 5 let.
V roce 1860 docházelo k ustavování řemeslnických společenstev. Cínaři (Zinngießer) stejně jako kovolijci (Gelbgießer)
a zvonaři (Glockengießer) byli zapojeni ve společenstvu kovozpracujících řemesel (Metall und Feuer Arbeiter), které sdružovalo celkem 15 druhů živností. V letech 1896–1922 je doložen jako představený společenstva kovodělníků (Vorstand der Metall&Feuer Arbeiter Genossenschaft) českolipský cínař Anton Prinke.
Na rozdíl od prací příslušníků jiných řemesel (hrnčíři, soukeníci aj.), byť se jejich výrobky zachovaly, jsou cínařské práce, alespoň zčásti a zejména ty významnější, opatřeny značkou výrobce. Vzhledem k soupisům značek a jejich identifikaci
s konkrétní osobou v písemných pramenech lze tak určité výrobky spojit přímo se jménem cínařského mistra.
Nejstarším známým dílem českolipského cínaře je cechovní talíř českolipských kovářů, kolářů, zámečníků a řezníků
z roku 1659 se značkou ATB, která snad patří Tobiasi Bartelovi. Z prací Balthasara Elbela je ve sbírce VMG holba cechu jirchářů z roku 1702 a velká (cca 60 cm vysoká) bohatě zdobená čepovací konev (Schleifkanne) cechu pekařů a perníkářů
z roku 1672 s obsahem 11,5 litru a hmotností 15 kg. Dílo Antona Bartela staršího zastupují dnes ve sbírce VMG čtyři práce: válcová holba lipských pekařů a perníkářů s datem 1727, další holba lipských pekařů z roku 1729, kruhové víko holby
a kulové lavabo.
Značka WE snad patří Wentzelu Elbelovi. Ve sbírce VMG je vyražena na cechovním talíři lipských kovářů, zámečníků a kolářů s datem 1709. Z prací Julia Wilhelma Elbela je ve sbírkách VMG celkem 10 nádob. Anton Barthel mladší je zastoupen
ve sbírce VMG dvěma předměty: válcovou holbou ševců ze Stráže pod Ralskem s datací 1744 a velkou (60 cm vysokou) čepovací konvicí (Schleifkanne) cechu tkalců s obsahem 7,6 litru a s datací 1749. Jedinou známou prací cínaře se značkou IPE, snad některého z příslušníků rodiny Elbel, je válcová holba lipských řezníků s datem 1742. Deseti pracemi je ve sbírce VMG zastoupen další českolipský cínař Johann Georg Lempke. Významný českolipský mistr první třetiny 19. století Josef Lutz starší opatřil svojí značkou devět cínových předmětů naší sbírky. Ještě větší měrou, třinácti díly, je ve sbírce VMG zastoupen Anton Scheiner, který užíval tři různé druhy značek. Ke dvěma desítkám kusů se blíží ve sbírce VMG zastoupení mistra Josefa Vetterse z druhé a třetí čtvrtiny 19. století. Jedná se o nejmladší cínařské práce českolipské provenience v našem muzeu. Všechny nesou charakteristickou oválnou značku s opisem I. Vetters in B: Leippa.

Ing. Jaroslav Panáček

Fotografie: Vladimír Štěpánský