Dědictví veteránů

Blížící se výročí dvou set let od konce napoleonských válek a sté výročí vypuknutí první světové války přináší mnoho zajímavých námětů k uvažování, které se neskládají jen
z barvotiskových obrázků o dávné slávě a zašlé minulosti.
Války zanechaly zástupy padlých, tisíce zmrzačených a nepřehledné řady těch, jejichž život byl vykolejen a obtížně hledali místo ve společnosti. Těm navrátilcům se již
v 19. století říkalo veteráni nebo vysloužilci. Nejčastěji je nalézáme na obrázcích veteránských spolků, kteří se původně scházeli v hospodách a vzpomínali na minulost. Rádi se předváděli v uniformách a s chutí se věnovali ostrostřelbě. Ti druzí, co patřili
k válečným invalidům, končili často jako žebráci a podivíni z ulic měst. Nesmíme ale zapomínat, že by těchto nebohých bylo mnohem více, kdyby nebylo veteránských spolků, protože tam se nevybíraly jen peníze na pomníky, nýbrž větší částky se utrácely za různé sociální podpory potřebným a jejich rodinám.
Rád bych připomněl jinou, zapomínanou souvislost veteránství. Ještě o něco dříve, než Napoleon vyrazil na nešťastnou výpravu do Ruska, vytvořil se v České Lípě branný sbor měšťanstva, tak řečení ostrostřelci, jejichž jádrem byli veteráni.
V roce 1813 organizoval přechod ruské armády postupující proti Francouzům přes Českou Lípu a okolí. Zajistil strážní služby
u kanonů, muničních skladů a zásob. Vyměřil prostory pro přespání mužstva. Tím zabránil chaotické situaci a ochránil město před živelným postupem nepříliš ukázněných vojáků, což nebyl jen případ Rusů, ale většiny tehdejšího vojska.
Ruský velící generál, ubytovaný v hostinci U černého oře na náměstí, ocenil službu českolipských ostrostřelců, kteří navíc poskytovali informace o pohybu Francouzů. Z vděčnosti se přimluvil u rakouského velícího generála Karla Schwarzenberga, aby u císaře vymohl privilegia pro tento sbor, aby měl vlastní uniformy a stanovy. Tak vzniklo vlastně první českolipské občanské sdružení s uniformou po vzoru pražských ostrostřelců.
Jeho občanský ráz se opět probudil roku 1848, kdy vznikla Národní garda v České Lípě na ochranu přislíbených konstitučních svobod a též na obranu majetku a pořádku, protože v těch časech různých nadějí a představ, se daly do pohybu masy dělníků v kartounkách žádající lepší pracovní podmínky. Nebylo jisté, zda nedojde na živelné bouře spojené s rabováním.
Národní garda si na prapor dala rakouského orla a českého lva. V červenci roku 1852 byla garda rozpuštěna, zbraně uloženy do skladů a vysoký důstojník, který přijel z Terezína, měl převzít a spálit prapor. Měšťané si vyprosili, zda si mohou vystřihnout oba znaky a ty se dodnes uchovaly v muzejních sbírkách.
Koncem padesátých let 19. století se v blízkých Zákupech rozhodl válečný vysloužilec, důstojník Ferdinand Leitenberger využít zkušenosti z válek, jimž prošel. Vojáci dovedou organizovaným útokem zapalovat obléhaná města, takže Leitenberger této schopnosti pro útok opačný, totiž k likvidaci požáru. Svou odbornou prací o organizačních otázkách a konstrukcí důmyslných pump dal předpoklady k založení prvního hasičského sboru v Čechách v Zákupech a Česká Lípa brzy následovala.
Válka rusko-rakouská v roce 1866 ukázala, že Prusové mají celkem dobře organizovanou záchrannou službu. Dopravit vojáka poměrně rychle na obvaziště a zajistit mu slušné zaopatření v lazaretu. Pružnost této služby inspirovala záhy některé veterány v České Lípě, aby vedle hasičského sboru organizovali také civilní záchranný sbor.
V roce 1880 ukázal cvičně před veřejností své dovednosti, když byl bourán hostinec Starý zámeček, na jehož místě vyrostlo českolipské gymnázium v Mariánské ulici. Záchranáři předvedli veřejnosti, jak dovedou vytahovat oběti z trosek domu.
Českolipský záchranný sbor na sebe upoutal pozornost znovu za první světové války, kdy zřídil na nádraží občerstvovací stanici pro vojáky projíždějících sanitních vlaků. Některé z raněných transportoval svými prostředky do místních lazaretů.

Ladislav Smejkal

Na fotografii hasičské cvičení u budovy Wedrichovy kartounky v roce 1906.