Dojmy z Českolipska

Vlastivědný spolek Českolipska začal letošní činnost v sobotu 7. ledna přednáškou Dojmy z Českolipska. Ladislav Smejkal tentokrát nezvolil žádné téma, na digitalizovaných fotografiích jsme si připomněli život na Českolipsku na přelomu 19. a 20. století, a zejména v meziválečném období. Volně jsme putovali naším regionem a Českou Lípou. Ke každé fotografii nám historik řekl zajímavosti a historické souvislosti vybádané v archivních pramenech. Mnohé budovy, pamětihodnosti nebo přírodní zákoutí, i když prošly vývojem a byly změněné, jsme poznali. Některé ale už nenajdeme, byly zbourané - ustoupily jiné výstavbě. Na oděvech dam a pánů jsme mohli sledovat módní trendy té doby. Vrátili jsme se do doby, kdy byla Česká Lípa jiná než dnes a nasáli jsme atmosféru té doby.

                                  

1 - Lovecký zámeček Červený dům. V roce 1583 ho nechal postavit majitel města Jetřich Jiří Berka z Dubé a z Lipé. Je na něm rukopis italských renesančních stavitelů, kteří ho zhotovili. Vnější stěny zdobí černobílá sgrafitová psaníčka, vchodová stěna s lodžií je zdobena sgrafity s loveckými výjevy a fiktivními portréty. Do 30.leté války sloužil panským zábavám, po válečném konfliktu různým účelům. Na konci 18. století zde byla barvírna, v letech 1837 až 1882 hostinec zum Kessel. Následující rok byl z iniciativy vlastivědného spolku Excursions-club a finanční podpory bohatého podnikatele Josefa Altschula a dalších mecenášů poprvé opravován. Restaurováním sgrafitů byl pověřen českolipský malíř Eduard Steffen. Práci mu velmi ztížili zedníci, kteří z neznalosti osekali omítku i s výzdobou kam až dosáhli. I tak odvedl Steffen skvělou práci. Budova mohla být k 300. výročí vzniku slavnostně otevřena a využívaná k bytovým účelům. Po padesáti letech proběhla další rekonstrukce a budovu získalo muzeum, které ho dnes využívá k úschově exponátů.

2 - Psím vínem obrostlý dům si dnes nemůžeme prohlédnout. Dřívější zemědělská usedlost zvaná Růžový dvůr byla postavená v 18. století a stála na konci Barvířské ulice. I v tomto objektu byla v 19. století kartounka, v letech 1879-1894 rolnická škola a později Lidová škola umění. Dům byl zbořen v roce 1988.

3 - Na podzimním snímku s mlhou a spadaným listím je alej, kterou se dostaneme na Holý vrch.

                              

4 - Morový sloup v Zákupech zvaný Trojiční. V roce 1708 ho nechala postavit Anna Marie Františka Toskánská sídlící na zámku v Zákupech. Je vytesán z pískovce v barokním stylu. Vlevo je budova hotelu Habsburk. Po vzniku republiky nebyl tento název žádoucí, majitel mu ubral čtyři písmena, a proto na snímku, který vznikl v roce 1935, vidíme název Burg. Od roku 1945 se jmenuje Orlík a připomíná majitele zámku, který ale svoje panství nikdy nenavštívil. Dnes je prázdný.

5 - Jednoduchá, z kamenů postavená rozhledna na Kamenickém vrchu u Zákup patřila k nejstarším v regionu a poskytovala dobrý výhled po okolí. Byla postavená v roce 1885, dnes už neexistuje.

6 - Dům Dámského módního salónu Františka Kubálka. On a jeho bratr Josef byli významní čeští vlastenci. V roce 1907 založili školský výbor a zasloužili se o vznik české školy v našem městě. Za české pojmenování živnosti byl Josef Kubálek ostře napaden německými nacionalisty v místních novinách Deutsche Leipaer Zeitung („Co to má znamenat? Český krejčí v německém městě?“). Aby se uživil a mohl ve městě zůstat, musel svoji živnost pojmenovat německy.

                             

7 - Fotografie byla pořízená 10. února 1924. Cesta v ulici Jindřicha z Lipé je pod sněhem, chodníky jsou čisté. Jak nařizovala městská vyhláška, do osmi hodin ráno musel být na chodnících zametený sníh, náledí se sypalo popelem nebo pískem. Sůl se nedoporučovala – pokládala se za „nebezpečnou pro obuv“. Vlevo se nám zdá, že vidíme telefonní budku, ve skutečnosti je to výloha.

8 - Elegantně oblečení a dobře naladění pánové u dnešního Hodinářství U Kukačky spěchají na slavnost „střelba ku ptáku“, která se konala každé svatodušní pondělí na Ptačí louce.

9 - Slavnostně vyzdobené centrum města v roce 1937, kdy probíhala oslavy 600. výročí první písemné zmínky o České Lípě. V chladném dubnovém počasí se dámy i pánové oblékli do jarních kabátů zvaných „baloňáky“. Městské modrobílé prapory se nedochovaly, zůstal pouze jeden a je na radnici.

                        

10 - Učitelé z obecných škol na letním řezbářském kurzu v Mimoni, který pořádali majitelé továrny ohýbaného nábytku Fischel. Pro práci ve fabrice potřebovali zručné pracovníky, kteří dokázali vyřezávat dřevo. Proto pořádali a financovali tyto kurzy. Na Mimoňsku tak vyrostli řezbáři, kteří pracovali u Fischera, a někteří se proslavili vyřezáváním dřevěných figurek do betlémů. Kurzy zanikly, když se přestaly vyrábět židle s vyřezávanými opěráky a sedáky.

11 - Manuální práce a zručnost se na školách podporovala. Takto pracovali žáci v dílnách ve škole v Moskevské ulici.

12 - Foto pouličního fotografa na Alžbětině mostě. Kamenný most zde byl už v 16. století, ten železný byl postaven v roce 1896, po dvou letech po tragickém skonu císařovny Sissi, byl po ní pojmenován. Demontován byl v roce 1942, železný šrot posloužil německé armádě. Vzadu vidíme obchod s obuví, až do dvacátých let zde byl první vídeňský módní salón „Dammen u. Herren Mode salon”.

                       

13 - Vlakové neštěstí na trati z České Lípy do Bakova na Jizerou před železničním přejezdem Na Kopečku. Snímek z roku 1924.

14 - O zábavu v hospodách se staral šraml, což byla malá hudební skupina, ve které nechyběla tahací harmonika a citera.

15 - Ve dvacátých letech minulého století ještě bývalo zvykem chodit k fotografovi. Českolipská žena neznámého jména v módní sukni s vysokým pasem a v elegantním klobouku.

                          

16 - I tato vdova, jejíž muž padl v 1. světové válce, se nechala vyfotografovat. Neúplných rodin bylo hodně, jejich život nebyl snadný.

17 - Advokátní koncipient Vízner z Horní Police. Jeho povolání bylo důležité a vážené, proto si nechal ušít oblek na míru, a i jeho pohled je vážný.

18 - Svatební fotografie z dvacátých let 19. století. Jména novomanželů neznáme.

Prohlížení starých fotografií v nás vyvolává vzpomínky a nostalgickou náladu. Místa dokážeme rozeznat lépe než osoby. Občas muzeum nebo archiv navštíví potomci dřívějších obyvatel města a pomůžou rozluštit bílá místa. Nebo věnují fotografie, které můžeme porovnávat s těmi, co máme. Jsou to střípky, ze kterých se skládají dějiny našeho města. Ke správnému porozumění je ideální výklad odborníka na historii regionálních dějin, to potom po ulicích a kolem domů nechodíme tak lhostejně, a bezejmenné i známé tváře dostávají lidský rozměr.  

Magdalena Pujmanová