Elektrifikace České Lípy

K zásadním proměnám 20.století náleží tři základní změny zdrojů energie: elektřina
ke svícení a pohonu z vodních a parních elektráren, výbušný motor využívající naftu
a její derivát benzin a v samotném závěru století se dostává ke slovu energie
z atomového jádra. Ta třetí síla bude asi znakem 21.století, zatímco obě předešlé určovaly vývoj ve století minulém.
Elektrifikace Českolipska postupovala několikerým způsobem. Prvním bylo budování vlastních malých parních elektráren, do nichž se po železnici dodávalo uhlí. To byl příklad Kamenického Šenova a Cvikova. Druhý způsob spočíval ve vybudování vodních turbín. Tak tomu bylo v Horním mlýně v Mimoni a následně ještě u několika malých vodních elektráren na Ploučnici. Mimoňská Francisova turbína osvětlovala město
a poháněla elektromotory. Ty druhé menší elektrárny zásobovaly proudem průmyslové závody.
Oba první způsoby byly drahé. Doprava uhlí po železnici na poměrně dlouhé vzdálenosti. V případě vodní elektrárny se často objevoval nedostatek výkonu díky nízkému stavu vody.
Perspektivní a v konečné formě nejlacinější způsob zvolila Česká Lípa. Technické problémy a výkon převodových soustav spojených s bezpečnými vodiči a systémem transformátorů byly spolehlivě vyřešeny před první světovou válkou. Pořadí priorit ve využívání elektrického proudu bylo: osvětlení ulic a veřejných prostranství, potom zavádění elektromotorů
v závodech a živnostech a teprve na třetím místě bylo svícení v domácnostech. Až v průběhu dvacátých a třicátých let došlo
k nástupu elektrických spotřebičů a nakonec i možnosti vytápění elektrickým proudem.
Česká Lípa osvětlovala své ulice plynem z vlastní plynárny u nádraží založené v roce 1881. Plyn se zabydlel i v živnostech
a domácnostech a začalo se s ním i topit. Městská rada proto velmi pečlivě zvažovala investice do elektrifikace. Prestižní otázkou bylo, kdo bude osvětlovat českolipské náměstí. V zastupitelstvu o tom byly tvrdé boje, než došlo ke shodě přejít právě tam k elektrickým lampám. Právě před sto lety v listopadu 1912 byly již vztyčeny sloupy elektrického osvětlení
a městská rada přijala usnesení o tom, že další rozvoj v používání elektrického proudu bude až tehdy, až s ním bude více zkušeností. Plynárna si své postavení hájila dobře a dlouho.
Elektrický proud byl do města doveden z elektrárny v Trmicích na Ústecku a to společností Severočeských energetických závodů, na jejíchž transformátorovnách byly upevněny iniciály NEW. Sídlo společnosti bylo v Podmoklech, kde si postavila svůj výstavný palác. Elektřina přicházela do transformátorovny v Dubici u jatek. Společnost se potom vyrovnávala díky dálkovému přenosu energie s elektrifikací jednotlivých obcí. Tam byl vstupní kapitál získán zakládáním elektrárenských družstev. Konkurentem děčínské společnosti byla Ještědská elektrárenská společnost postupující na Českolipsko od východu a elektrifikující hlavně bývalý okres Jablonné v Podještědí.

Ladislav Smejkal

Na fotografii sloupy elektrického osvětlení na českolipském náměstí.