Epizoda poválečná 

Tento příběh je vlastně literárním zlomkem, který pochází z Rodokapsu. Nehledal jsem v otrhaných sešitech kdysi populárních dobrodružných vyprávění. Většina z nich mířila daleko od české reality. Našel jsem ho v pokusu o obnovenou řadu tohoto mládeží tak čteného literárního žánru. Našel ho jeden kolega a dal mi ho k dispozici. Někdy těsně po roce 1990 se tam objevila vyprávění na téma „Zdivočelá země“ , čímž nemyslím přetisk díla spisovatele Jana Stránského, nýbrž obecně žánrové obrazy z poválečného pohraničí.
Hrdina tohoto příběhu, jehož pravé jméno neznám, vypráví o svém nasazení
v pracovním táboře Bystřice u Benešova u Prahy, kde se na konci války pokusilo o útěk několik zde zavřených mladých lidí. Nacisté je chytli a postříleli. Náš hrdina se zachránil a těsně po skončení války zamířil vyzbrojen revolverem ráže 6,35 mm do České Lípy.
Šli s ním dva kamarádi, kteří se hned po příjezdu vydali rabovat. Náš hrdina byl povoláním tiskař a šel hledat zaměstnání
do tiskárny Bergmann, kde ho přijal národní správce Miloš Vítek. Známá postava místních dějin. Do konce života pracoval jako knihař v dnešní Mariánské ulici. Kdysi mi řekl, že první český plakát vytištěný po válce ve městě vysázel on z českých liter, které našel ve výše uvedené tiskárně.
Dále vzpomíná vypravěč tohoto příběhu: „V tiskárně jsme tiskli vyhlášky se seznamy Němců, kteří měli být příštího dne odsunuti. V té době České Lípě řádil podplukovník Voves, který nemilosrdně dával do odsunu i Němce – odborníky. ... Soptil jsem vztekem, ale co jsem mohl dělat? Se mnou by se přece nikdo nebavil. Často jsem musil před některými horkými hlavami šermovat legitimací Svazu osvobozených politických vězňů se slovy: „Ty lidi budu také soudit já, vy jste nikde nebyli!“
Na seznamu Němců k odsunutí se objevilo jméno Josef Klimt. Byl to zaměstnanec tiskárny, už starý pán před důchodem. Měl jsem o něm zjištěno, že je to českolipský rodák, odborník na slovo vzatý, který ovládal veškerou tiskárenskou techniku. Jeho jedinou vinou bylo to, že byl Němec a člen NSDAP, jako každý Němec. Bez něho bych to mohl v tiskárně od hodiny zabalit.“
Vypravěč příběhu líčí své intervence v Praze na policejním aparátu, aby Klimta zachránil. „Klimta jsem na základě reverzu vytáhl z transportu. Ten mi s pláčem děkoval a řekl, že mi to nikdy nezapomene. Našel se někdo, komu mé jednání nebylo po chuti. Nezjistil jsem však, kdo to byl. Bez mého vědomí ten dotyčný zalarmoval partu pochopů, kteří milého Klimta z bytu prostě vystěhovali. Nábytek mu nechali na chodníku a klidně odjeli. Paní Klimtová ze zoufalství vyskočila z okna. Nezabila se sice, ale kromě vnitřních zranění si při pádu zlomila obě nohy.“ Klimt se ubytoval v tiskárně a jeho žena se časem uzdravila. Ten příběh měl ještě pokračování, ale to nemám k dispozici a myslím, že to není tak důležité. Jádro příběhu i jmenované osoby jsou skutečné. Ze stínu historie tak vystoupil na světlo jeden motiv, který pochopitelně prošel v mysli autora jistým zpracováním.

Ladislav Smejkal

Na obrázku tiskárna Bergmann v České Lípě.