Galerie výtvarného umění

Před čtyřiceti pěti lety se uskutečnilo první výtvarné sympozium, počátek realizace dosud ne zcela dokončeného projektu vybudování Galerie výtvarného umění
při okresním vlastivědném muzeu.
S myšlenkou sympozia přišel ředitel muzea Břetislav Vojtíšek, jehož jedním z předních záměrů při utváření muzejních oborů Českolipska bylo zřízení galerie, která by podávala souvislý obraz výtvarného Českolipska od středověku k dnešku. Pro budoucí oddělení výtvarného umění bylo třeba založit soustavnou sbírku soudobého umění
s vazbou na zdejší krajinu, lidi a tradice.
Každý z přihlášených malířů poskytl za hrazený měsíční tvůrčí pobyt na Českolipsku jeden porotou vybraný obraz zdarma a jeden byl od něj odkoupen. Mimo to obrazy inspirované Českolipskem zakupovaly především státní instituce k výzdobě svých prostor. První malířské sympozium pomohl prosadit tehdejší ideologický tajemník OV KSČ Bohumil Procházka, který sám byl amatérským výtvarníkem. Později byl politicky a občansky postižen za své postoje v roce 1968, což ohrozilo i existenci sympozia, o němž se předpokládalo, že se bude konat v několikaletých intervalech. Nicméně ještě jednou se ho podařilo uskutečnit a to v roce 1975. Viditelným rozdílem od prvního byl důraz na ideové záměry, aby totiž vznikla díla, která zachytí budovatelské proměny Českolipska, takže obě sympozia měla poněkud odlišný ráz.
Tak výraznou osobností sympozia byl Rudolf Novotný, dnes čestný občan našeho města in memoriam. V době druhého sympozia se v České Lípě objevil středočeský malíř Josef Pýcha, který se chopil námětů, o jejichž zachycení usiloval Rudolf Novotný. Zaznamenal zákoutí starého města a naproti tomu také bourání domů a čtvrtí a stavbu sídlišť. Pro městský národní výbor i pro okres navrhl řadu diplomů, z nichž mnohé byly delší čas používány. Ne všechny jeho návrhy jsou uchovány
v muzejních sbírkách.
V prvním sympoziu se významně angažoval liberecký výtvarník Vladimír Volšička a malíř z Jablonného Josef Fafek-Solan. Ten byl rovněž neobyčejně aktivní v normalizační politice, takže bylo možné postupně pozorovat určitý druh uměleckého úpadku, od dob let šedesátých, kdy byl výtvarně velmi zdatný, zatímco v letech sedmdesátých byl přetížen politickými funkcemi a jeho lavírované kresby byly čím dále tím více konvenční.
Malíř Jan Rykl z Roudnice nad Labem mne tehdy svým výtvarným projevem zaujal. Po druhém sympoziu získalo muzeum jeho obraz zachycující pohled od sídliště Holý vrch na Slovanku a dále k severu, který byl velmi poutavý.
Umělci ze sympozia uskutečnili po jeho skončení společnou výstavu a někteří potom postupně vystavovali v muzeu
i individuálně. Tato výstavní činnost byla přípravou k založení galerie, o níž se tehdy uvažovalo, že by se mohla nalézat
v bývalém Wedrichově muzeu u parku. Tam byl celkem ideální prostor a budova byla nádherně umístěna u přírodního prostředí, nedaleko židovského hřbitova v pěkném vycházkovém okruhu. Objekt bylo třeba ale důkladně restaurovat. To se ale nestalo, naopak město převzalo tuto budovu a časem byla zbourána z důvodů celkem malicherných.
Pozdější založení galerie v muzeu se ubíralo částečně jinými cestami a nezaměřilo se na vybudování kvalitní stálé expozice dokumentující výtvarně území mezi Labem a Ještědem. Základem činnosti se stala výstavní aktivita, která přinesla mnoho cenných úspěchů, ale nevedla k utváření soustavné výtvarné sbírky.

Ladislav Smejkal

Na fotografii kresba Josefa Pýchy: Křižovatka ulic Jiráskova, Žižkova a Mariánská.