Honba na Karla Čapka

Privilegiem každého totalitního státu bylo, že nařizoval svým občanům, co mají
a co nemají číst. Knihy se dostávaly pod přísnou kontrolu státního dozoru. Zakazování knih naštěstí nemohlo být úplné, protože jde o statek, který se mohl dostat i do soukromého vlastnictví. Stávalo se dosti často , že knihy ze soukromých knihoven byly zabavovány a ničeny. Přece však tam někdy přežily nejhorší časy.
Městská knihovna v České Lípě, sídlící ve Wedrichově muzeu u parku (budova byla
v roce 1982 zbořena), prováděla čistku ve svém knižním fondu od března 1939. V říjnu uvedeného roku vykázala 338 titulů vyřazených knih. Věděla také, co už s nimi udělá. Začátkem září dostala nabídku od firmy Anton Wähner, výroba lepenky z Dolního Podluží, která nabízela za sto kilogramů knih celkem čtyři marky. Putovaly sem knihy
i z okolí České Lípy, nad nimiž měla českolipská knihovna dozor.
Při vyřazování knih byly kladeny také zvláštní ultimativní požadavky. Liberecké gestapo rozeslalo oběžník, kde žádalo
dne 29. září 1939, aby všechny exempláře německého vydání Hovorů s TGM od Karla Čapka, byly soustředěny a odeslány
do Liberce. Není příliš známo, že Čapkova díla byla vydávána v němčině a s podporou státu byla dodávána do německých obecních knihoven po republice. Rovněž tak bylo pečováno o popularizaci Masarykova díla v německém jazyce. Vyšlo několik výborů a zejména se do německých obecních knihoven rozšířilo samostatné vydání Ideálů humanitních. Všechny tyto práce se rázem ocitly na indexu.
Bez zajímavosti nejsou ani seznamy doporučovaných knih, které v roce 1939 přicházely z knihovnického ústředí
v Drážďanech. Nechme stranou čistě nacistickou literaturu od Adolfa Hitlera počínaje a ideovými brožurkami stranických podvůdců konče. Příkladně byl dodán seznam doporučovaných ruských autorů kritizujících bolševizmus, kde byla zastoupena nepochybně i zajímavá díla od očitých svědků o poměrech v gulazích. V roce 1941 byla tato díla již definitivně zakázana, protože německý čtenář by příliš srovnával gulagy s koncentračními tábory v Německu. Z Drážďan přišlo i doporučení objednat do knihoven i díla britských autorů, kteří odhalují proradnost britské imperiální politiky a anglické pokrytectví. Někteří z těchto celkem úplně zapomenutých tvůrců byli nejen zrádci svého národa, ale také Němci, kteří se kryli pod anglickými pseudonymy. Již koncem roku 1939 byla tato díla zase zakázána, protoře nacistická propaganda potřebovala úzkou a jasnou linii a byla by velmi nerada, kdyby někdo srovnával imperiální politiku.
Ničení děl významných autorů bylo kulturním barbarstvím. Bohužel netrvalo to dlouho a komunistická vláda v Československu se chopila podobných metod. Karla Čapka se podařilo dokonale vystrnadit z českých knihoven, takže v polovině padesátých let musel přijít sovětský badatel Nikolskij, který napsal, že autor RUR a Krakatitu byl pokrokovým tvůrcem. Naši cenzoři
si řekli, budiž, ale Hovory s TGM nikdy. Proklouzly až v roce 1968 a nakonec jsme na ně čekali až do let devadesátých.
Ještě o jedné ztrátě bych se pro zajímavost zmínil. V obecní knihovně v Dubici byly v roce 1939 vyřazeny svázané ročníky socialistických novin a časopisů. Mezi nimi byl také Arbeiter Illustrierte Zeitung. Na území severních Čech není nikde zastoupen v úplnosti. V internetových aukcích se i jedno číslo draží na desítky eur. V České Lípě v muzeu jich máme několik.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Wedrichovo muzeum, kde od začátku 20. let 20. století sídlila městská knihovna.