Houbařské atlasy z muzejní knihovny

Co Čech, to houbař. Houbaření je specifický fenomén naší republiky a podle statistik lesního hospodářství vyplývá, že jsou Češi zřejmě nejvášnivějšími houbaři na světě.
K houbaření je však třeba bohatých zkušeností a vědomostí. K jejich šíření a houbařské osvětě přispěly roky pečlivé práce mykologů amatérů i profesionálů. Své usilovné a systematické snažení dále šířily přednáškami, výstavami, články a houbařskými publikacemi.
Mykologická literatura je v muzejní knihovně velmi četná. V našich sbírkách je 175 knih s houbařskou tématikou.
Nejstarší kniha, která se zmiňuje o houbách je Mattioliho Herbář z roku 1562.
V Herbáři aneb Bylináři P. A. Mattioliho z r. 1562 můžeme číst:
„ Houby vesměs nejsou ani byliny, ani koření, ani květ, ani semeno, nýbrž sama pouhá zbytečná vlhkost země, stromů, shnilého dříví a jiných věcí. Proto také nevelmi dlouho trvají a v sedmi dnech se rodí i zase hynou a mizejí. Nejvíce a nejspíše pak vyrážejí a vyrůstají ze země, když má hřmíti a pršeti….Celkem vzato nemají v lékařství žádného užitku…, nýbrž toliko nadýmají a zastuzují tělo a dělají mnoho nečistých a lepkavých šlemů a vlhkostí....Jest pak nejlepší a nejbezpečnější rada ta, kdo chce své zdraví zachovati a jest mu milejší nežli jaké lahůdky a pamlsky, aby se ode všech hub varoval.“ (čtvrtá kniha Herbáře, kap. LXVII)
Dále jsou tu knihy z 2. pol. 19. století od německých autorů.
Počátek dvacátého století znamenal pro mykologii období velkého rozmachu.
Nejznámější český mykolog František Smotlacha ( 1884-1956) zakládá Časopis československých houbařů a v roce 1921 Československou mykologickou společnost. Jeho Atlas hub jedlých a nejedlých je první mykologická publikace, kde jsou barevné fotografie hub.
A jak sám říká: „Vyzkoušel jsem pečlivě jedlost u tisíce sedmi set druhů hub.“
Jeho syn Miroslav byl jednatelem České mykologické společnosti, již jeho otec založil. Také Miroslav napsal významnou mykologickou práci, Smotlachův atlas hub. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec.
Dalším významným mykologem byl profesor Josef Velenovský (1848-1959), od roku 1924 do roku 1931 byl redaktorem prvního českého vědeckého časopisu Mykologie. V muzejní knihovně máme jeho České houby z roku 1920.
Žák Velenovského, Albert Pilát (1903-1974) nastoupil v roce 1930 do Národního muzea a ujal se tehdy skrovných mykologických herbářů, které začal rozšiřovat. Velmi oblíbené byly jeho atlasy, které vydával s malířem Otto Ušákem (1892-1957).

Mnohá vydání mykologické literatury stále rozšiřují vzdělanost houbařské veřejnosti. Obsahují vysoce odborné články i praktické poznatky vzdělaných mykologů i houbařů amatérů. Radí nám, jak houby poznávat a připravovat je v kuchyni a využívat jejich léčivých vlastností. Vše podtrhuje rozmanité zobrazování hub v mykologických publikacích (kresby, rytiny, akvarely, fotografie), protože houby jsou úžasnými výtvarnými objekty.
Houbařské atlasy si můžete vybrat v on-line katalogu na webových stránkách muzea a přijít si je prohlédnout do studovny Odborné knihovny.