Jak se stavěla Česká Lípa – bývalé státní gymnázium

Teprve v roce 1848 se podařilo naplnit myšlenku zakladatele gymnázia (latinské školy) Albrechta z Valdštejna, aby v České Lípě bylo poskytováno úplné středoškolské vzdělání. Do té doby to bylo jen nižší gymnázium od roku 1627 do roku 1713 jen čtyřtřídní, později šestitřídní a v letech 1775 – 1806 byla dokonce tradice přetržena a v klášterním gymnáziu sídlila jen hlavní škola.

Po slavném revolučním roce se stalo úplné gymnázium magnetem pro studenty z krajů českých i německých. V padesátých letech 19. století zde proto teprve vrcholí specifická forma národního obrození.

Augustiniáni nestačili pokrýt provoz školy odborně ani finančně a rovněž dotace města a dárců nestačily. Bylo zřejmé, že školu musí převzít a provozovat stát, jak se to dělo postupně po celé zemi. K realizaci projektu státního klasického gymnázia došlo v roce 1882. Postavena byla honosná budova naproti městskému kostelu Narození P. Marie a v sousedství nového parku. Škola počítala s ohromným zázemím studentů.

Stavba byla pojata velkoryse a byla vyvýšena nad okolní terén, takže ji bylo možné zahlédnout ze všech směrů ve zdejším okolí. Ve štítě byly instalovány věžní hodiny.

Dlouho by se dala rozebírat odborná úroveň zdejšího profesorského sboru a jeho vliv na veřejný kulturní život ve městě. Chtěl bych se soustředit ale jen na jednu epizodu.

Historie ústavu s vyučovacím jazykem německým končí rokem 1945. Škola se otevřela v září tohoto roku pro české studenty, kteří ji v prvním roce nestačili naplnit.

Vytvořila se příležitost pro dočasný a přitom jedinečný záměr. 1. prosince 1945 začala v této budově výuka Lužicko-srbského gymnázia v České Lípě. Pan inspektor Josef Maštálko objížděl od konce léta lužickosrbské vesnice a za pomoci tamních přátel dával dohromady děti ve věku 10 – 12 let hlavně z neúplných rodin a sirotků. Na základě nabídky naší vlády jim měla být umožněna výuka v rodném jazyce v našem městě.

První týden vyučoval většinu předmětů sám. Postupně přijeli učitelé z Lužice a zapojili se i učitelé čeští. Výuka zde probíhala až do 18. listopadu 1946. Potom byla přenesena do Varnsdorfu. V České Lípě již bylo dost českých studentů, kteří potřebovali celou školní budovu.

Lužickosrbská mládež se naučila česky a stala se základem poválečné generace své vlastní inteligence. Z řad absolventů vyšli učitelé, spisovatelé, redaktoři, inženýři i kněží.

V roce 1994 jsem doprovázel výpravu bývalých studentů z Lužice. I s rodinnými příslušníky jich stanulo na schodišti gymnázia celkem sedmdesát. Letos 14. listopadu jsem opět vedl téměř padesáti člennou výpravu Lužických Srbů k jejich škole. Ti, co zde studovali, byli ale již jen dva. Setkání po sedmdesáti letech bylo dojemné. Chtěli se podívat i dovnitř. Budova je uzamčena a prázdná. Volá po pokračovatelích vzdělávací práce, kterou tolik potřebujeme v našich časech, kdy už dobře víme, že nestačí jen odborný výcvik, ale je třeba jít k hlubinám poznání.

Ladislav Smejkal