Jak se stavěla Česká Lípa – kaple Nejsvětější Trojice

Nejmladší částí ambitu kláštera je architektonicky skvostná stavba kaple Nejsvětější Trojice dokončené v roce 1762. Vystupuje z celku klášterního komplexu směrem západním. Od dalších parcel bývalé Zádušní ulice je oddělena Loretánskou, dříve Dešťovou uličkou. Kdysi se tudy odváděla dešťová voda.

Kaple plnila od počátku dvojí úlohu. Sloužila k příležitostným bohoslužbám pro poutníky směřující do Lorety a byla kaplí studentskou. Právě toto poslání bylo součástí výchovného systému v klášterním gymnáziu.

Středoškolské studium zde vykonávali studenti světští, to jest chlapci z různých koutů našeho kraje a potom novicové augustiniánského řádu. Vždy k večeru sem novicové přicházeli, aby pod vedením svého studijního důvěrníka – spirituála dostávali punkta, tedy duchovní a přitom praktické body k uvažování a naplňování na příští den. Byl-li spirituál moudrý a chápající pedagog, dával studentům skutečné povzbuzení a směroval jejich výchovu.

Školní rok začínal zpravidla 1. listopadu a to slavným procesím do kostela Všech svatých. Ukončen byl na konci července. Gymnázium bylo v letech 1775 – 1805 vystřídáno hlavní školou, což byly vyšší ročníky základní školy. Obnoveno bylo v roce 1806.

V říjnu 1787 se studenti sešli v kapli a jeden z augustiniánských noviců k nim přednesl projev, aby je povzbudil v tragické situaci. Město i klášter byly popleněny požárem. Po obnově byl v roce 1820 opět klášter s ambitem poničený ohněm. Řád z nedostatku prostředků byl nucen rezignovat téměř na padesát let na využívání prostor v ambitu.

Ušlechtilý kněz a pedagog Ferdinad Hölzel (1830 – 1881) se pokusil o sbírání peněz na obnovu posvátných míst poutního areálu. Všechny prostory byly totiž jen provizorně zakryty a část ambitu byla využívána jako sklad dřeva. Hölzel chodil od domu k domu a sbíral po krejcarech a zlatkách, aby se dílo podařilo. Šlechetný dar dostal od bývalého císaře Ferdinanda V. Roku 1867 byly zahájeny práce na rekonstrukci Lorety a postupně byl opraven celý areál ambitu. V chodbách byla umístěna Křížová cesta od malíře Eduarda Steffena. Na každý obraz zezadu bylo vepsáno jméno rodiny, která na něj přispěla.

Po slavných oslavách tří století kláštera v roce 1927 žádal jeho představený P. Rudolf Löw o příspěvek státu k postupné obnově kláštera. Po částech se to dařilo. Ještě před rokem 1930 byla obnovena kaple Nejsvětější Trojice. V roce 1935 na rozhraní Zádušní ulice a Loretánské uličky zbourali zeď a na upravený palouk byla přenesena socha sv. Jana Nepomuckého. Původně stála u mostu na Svárov, který byl počátkem třicátých let přestavěn.

V interiéru kaple vyniká obraz Nejsvětější Trojice, který je dílem malíře Ignaze Raaba. V kapli se pravidelně konala studentská kázání v německém jazyce. Zatímco čeští studenti se scházeli v kostele sv. Maří Magdaleny, kde se o jejich duchovní péči staral P. Kaucký, který byl farářem na Práchni.

Kaple prošla pohnutým osudem po roce 1945. Po násilném vystěhování augustiniánů 30. dubna 1950 byl ambit uzavřen. Do kláštera byl nastěhován internát a učiliště automobilových opraven. Jeho chovanci občas do ambitu vnikali a docházelo k různým škodám. Kaple byla pronajata pravoslavné církvi, která zde byla až do poloviny šedesátých let. O objekt se nikdo nestaral, takže se začaly bortit krovy a hrozilo zřícení klenby. Církev dostala nový prostor ve východní baště hradu Lipý. Muzeum v té době již převzalo klášter a do opravy kaple se pustili tři tesaři a jeden zedník. Podařilo se kapli zachránit. Tyto práce probíhaly v letech 1967 – 1969.

V prosinci roku 1975 se v kapli konal první koncert Komorního sboru Klubu přátel muzea. Jejím novým posláním bylo stát se koncertní síní. Tento záměr se plně realizoval po skončení generální opravy celého ambitu v roce 1990. Síň dostala jméno po strážském rodákovi, barokním hudebním skladateli Ignazi Franzovi Biberovi (1644 – 1704).

Ladislav Smejkal