Jak se stavěla Česká Lípa - Kriegelsteinova vila

   Zavítáme do kdysi prominentní čtvrti České Lípy, do ulice Františka Josefa I, s vilkami stavěnými  vesměs v letech 1899 – 1910. Nebudeme se zabývat jejich umělecko – historickými zvláštnostmi, nýbrž se  zaměříme na dvě konkrétní stránky minulosti. Největší z těchto staveb je vila čp. 566 v dnešní Mariánské  ulici. Byla postavena mezi posledními až někdy v roce 1910.

Se svou ženou Susane se sem nastěhoval chebský rodák z dobré rodiny, jehož otec se domohl šlechtického titulu: Max Kriegelstein von Sternfeld (1876 – 1960).

Povoláním právník, výrazně se angažující v politice. Do České Lípy přišel jako právě v doplňovacích volbách do zemského sněmu zvolený poslanec za volební okrsek českolipský. Zde si otevřel také svou advokátní kancelář.

Vzhledem k tomu, že byl vysokým funkcionářem Svazu Němců v Čechách, dokonce členem jeho smírčího soudu, stal se rázem jednou z nejvlivnějších osobností České Lípy před první světovou válkou. Tento svaz, krátce německy zvaný Bund, si kladl za cíl chránit hospodářské, kulturní a sociální zájmy německého obyvatelstva v Čechách.

Protihráčem tohoto volného sdružení byla ve zdejším kraji Národní jednota severočeská. Pomáhala Čechům zakupovat pozemkový majetek, zřizovat školy, vytvářet spolky, zastupovat je při různých sporech s Němci a podporovat sociálně slabé. Německý svaz činil totéž, ale v našem městě a v celém kraji byl pochopitelně silnějším partnerem a proto i agresivnějším.

Téměř každý Němec na něj přispíval. Sběratelé pohlednic se setkávají s nálepkami na dopisnicích v hodnotě 2 nebo 3 haléře. To stačilo ke slušnému kapitálu, když takový obnos uvolnil téměř každý.

Ani Národní jednota nebyla chudá, protože měla velkou podporu v českém vnitrozemí. Hbitý právník, poslanec a nakonec člen městské rady, pomáhal hájit zájmy německých domácích pánů a občas něco udělal i pro chudého člověka, když se zdálo, že je nějakým Čechem šikanován.

Kriegelstein byl zarytým Rakušákem a po roce 1918 se vzdal politické činnosti, ale pokračoval ve své funkci ve Svazu Němců. S Henleinovým hnutím nešel, ale nebyl ani jeho protivníkem. Důvod byl snad jednoduchý. Nacisté se mu jevili jako přílišní plebejci a on byl aristokrat.

Po květnu 1945 svou vilu opouští a zbytek života prožil na severu Německa. Na scénu vstoupil jeho vrstevník a čelný funkcionář Národní jednoty severočeské, školní inspektor ve výslužbě Josef Maštálko (1876 – 1950).

Vyhlédl Kriegelsteinovu vilu jako místo pro zřízení dětského domova. O otázce sirotků po válce napsal několik článků. Jednalo se o děti, jejichž rodiče zahynuli i o ty, kteří se svým rodičům ztratily. Jejich národnost byla někdy nejistá, protože byly případy dětí odložených původními rodiči, ale i děti svým rodičům uloupeny. Tyto osudy jsou v řadě případů prozkoumány, ale stále se nabízí jedinečné badatelské dílo pro zájemce a studenty, třeba jen hledání v českolipském prostředí. Vynořit se mohou zajímavé příběhy.

Ladislav Smejkal