Jak se stavěla Česká Lípa – Růžový dvůr

Po této dávné usedlosti není už ani stopy. Tvořila v minulosti významnou část dějin města. Nacházela se na okraji dnešní Barvířské ulice, tedy v blízkosti osady Víska, která obklopovala kostel sv. Maří Magdaleny.

Nebudeme hledat středověké základy a soustředíme se na osudy z posledních dvou staletí. Usedlost se tehdy nazývala Růžová a byla to skupina domů tvořící uzavřený dvorec. Na začátku uličky, u kostela byla barvířská živnost rodiny Wedrichů, která se natolik rozrostla, že časem zaujímala větší část této uličky. Na její druhé straně stály barvířské domky. V roce 1795 se ve dvorci usadila Graffova tiskárna bavlněných látek, druhá nejstarší kartounka ve městě.

Rodinný podnik se nikdy nevyvinul na velký závod, ale přece jen provozoval téměř půl století především výrobu potištěných šátků. Ty se prodávaly i na vzdálených trzích, třeba v Praze a ve Vídni. Nejlepší časy prožívala firma mezi lety 1804 – 1818.

Po roce 1845 podnik pozvolna zanikal, zatímco za řekou prosperoval závod Wedrichův a o kus dále proti toku řeky podnikala firma Thume. Opuštěné budovy Graffova podniku byly využity k bydlení. Dvorcem procházela cesta přes luka do samostatné vesnice Svárov.

Usnesením zemského sněmu z 15. října 1878 byla do České Lípy přeložena zemědělská škola z Libverdy u Děčína. Tam byla mezitím vybudována škola vyššího typu. Ke slavnostnímu otevření zemědělské školy v České Lípě došlo 14. října 1879 na usedlosti Růžový dvůr.

Škola měla z počátku status nižší střední a byla podporována hlavně velkostatkáři z okolí. Měla připravit technicky a administrativně kvalifikované úředníky a správce. Žáci sem docházeli dva roky.

Obsah výuky byl zajímavý: vedle němčiny, počtů, geometrie, fyziky a chemie byl zde také předmět zeměměřičství. Dále se vyučovala chemická technologie, zdravověda a základy veterinární péče. Paletu vyučovacích předmětů dotvářelo pěstitelství, chovatelství a nezapomínalo se ani na strojnictví, účetnictví a studium zemědělského a lesnického zákonodárství.

V roce 1894 se škola nastěhovala do vlastní budovy pod Špičák a její program se dále rozšířil. V usedlosti byly opět zřízeny byty. Náš obrázek ukazuje nádvoří dávného komplexu Růžového dvora ve třicátých letech 20. století. Tehdy byly zdi celé obrostlé břečťanem.

Z posledních využití v letech poválečných je třeba hlavně připomenout, že zde působila hudební škola s nevelkým sálem pro veřejné koncerty. Ještě v letech sedmdesátých tu dr. Šindlauer s neopakovatelným šarmem zahajoval koncerty Kruhu přátel hudby.

Na počátku osmdesátých let uvolnil Růžový dvůr místo sportovnímu areálu, k němuž by v blízkém čase mělo přibýt také venkovní koupaliště.

Ladislav Smejkal