Jak se stavěla Česká Lípa Sokolská č. p. 261

Naše zastávka u českolipských domů platí tentokrát řadové stavbě bytového domu, jehož základy jsou ještě z 19. století. Tady na předměstí historického města, u okraje Dolního klášterního příkopu, vzniklo 12. května 1820 prvotní ohnisko velkého požáru, kterému podlehlo celé město, přes čtyři stovky domů.
Přesuneme se ale o osmdesát let později, na počátek 20. století. Česká Lípa měla své chudé a také své bohaté. O chudých víme spíše globálně, tedy něco o bídě ale málo
o jednotlivcích. O bohatých víme leccos, ale zdá se, že historii města zdaleka netvořili právě oni. Hlavním tvůrcem dějin České Lípy byla střední vrstva: inteligence, řemeslníci, obchodníci a odborní dělníci. Doba jejich vzestupu přišla právě na přelomu století.
O nich bychom měli vědět co nejvíce.
Jedním z pokusů proniknout do života této společenské vrstvy byla muzejní výstava Českolipská dívka z počátku 20. století.
Zavádí nás právě do domu v tehdejší Poštovské ulici, kde žil představený krejčovského cechu August Zacke se svou ženou
a půvabnou dcerou Annou, vyučenou švadlenou a dámskou krejčí.
Sem přichází na námluvy nejpozději v roce 1902 mládenec s hůlkou a tvrďákem, který přišel co České Lípy z dlouhého vandru po německých tiskárenských podnicích.
Jmenoval se Antonín Ulbricht. Do města přišel roku 1901 právě v době velké povodně. Protože si z cest přinesl fotoaparát, mohl tuto událost docela dobře zdokumentovat. Vyučený litograf našel práci u firmy Künstner. V této tiskárně na hlavní třídě byl nejdůležitější výrobní specialitou nototisk. Další práci litografického oddělení bylo třeba inovovat. Na svět přišly pohlednice, bohatě zdobené hlavičky účtů, reprezentační vizitky a pozvánky. Těchto bezvadných zakázek se mladý kumštýř
s chutí ujal.
V práci se mu dařilo. Jeden český typograf si právě v těch letech stěžoval v dopise rodičům, že pan Künstner má velké nároky na tiskaře a proto neví, zda se v práci vůbec udrží. To ovšem naznačuje, že ten, kdo uměl, toho si šéf vážil. Ostatně to vyjádřil v pracovním vysvědčení, které Antonínu Ulbrichtovi vystavil v roce 1911, kdy po deseti letech podnik opouští, aby si založil vlastní živnost.
Nejdříve poznal Annu, vzal si ji za ženu a nastěhoval se do přízemí domu čp. 261. Po deseti letech měl naspořené peníze. Našel si byt v novostavbě vilky za městem, v dnešní Ruské ulici a ve svém původním bytě zřídil ateliér, v němž provozoval práci litografa. Česká Lípa byla právě elektrifikována, takže do jedné části své dílny mohl postavit silné lampy, určené
k prosvícení negativního materiálu. Ulbricht už pracoval s fotografií a neleptal do kamene klasickým způsobem, jak to dělávali předchůdci. V zadní části bývalého bytu byla černá komora a laboratoř s chemikáliemi pro zaleptávání předloh.
Co všechno dokázal, to svého času představila muzejní výstava Průmyslová veduta ve vlastivědném muzeu. Rozmach jeho podnikání přerušila první světová válka a postupně rozrušila život jeho rodiny a vzala jí všechny radosti. V roce 1920 zemřela ve věku 16 let jediná dcera Hilda. Příběh Antonína a Anny byl ještě dlouhý – manželství trvalo šedesát let. Výstava se zaměřila především na životní osudy dcery Hildy. Málokdy se poštěstí tak blízký vhled do osudu jedné rodiny a jejím prostřednictvím do dějin města před více než sto lety.

Ladislav Smejkal

Dům v Sokolské ulici na začátku 20. století.