Jak se stavěla Česká Lípa - stará Slovanka

V prvních letech po vzniku Československa se v našem městě stavělo opravdu málo
a plány na výstavbu se odsouvaly do budoucna. Ještě příkladně rok 1923 byl poznamenán krizí, nedostatečným výkonem průmyslu a nedostatkem úvěru, přičemž nešlo jen o záležitosti odbytové, nýbrž i o nedostatek surovin. Republika hledala své místo v hospodářském systému stále ještě po válce neuklidněné Evropy.
V letech 1925 – 1926 byla schválena série zákonů, které podporovaly stavební ruch. Šlo o zvýhodnění úvěru a zjednodušení stavebních řízení. K výhodám patřilo, že zájemci
o bydlení sdružující se do družstev měli lepší přístup k úvěrům. Takováto situace zde byla už před první světovou válkou, ale nové předpisy zmodernizovaly postupy úřadů. Například zaměstnanci soudu a věznice v České Lípě vytvořili na počátku 20. století stavební družstvo a výsledky jeho činnosti jsou dodnes vidět v Arbesově ulici.
V České Lípě vzniklo první České vzájemné bytové stavební družstvo a v roce 1926 začalo realizovat myšlenku výstavby české čtvrti v našem městě. Šlo o součást státní politiky, aby ve městech s německou většinou se usazovalo více Čechů
a nejen aby zde budovali vlastní enklávy, což by spíše podpořilo národnostní zápas, nýbrž aby se Češi a Němci navzájem spojovali sňatky a vytvořilo se více smíšených rodin. V dalším desetiletí republiky se bohužel změnily poměry, takže smíšená manželství se dostávala z důvodů národnostních naopak do potíží. Výstavba české čtvrti skutečně směřovala k tomu, aby se tato část města plně včlenila do jeho celku.
Stavební družstvo hledalo vhodné pozemky, které by byly také Němci ochotni prodat. V prodloužení Arbesovy ulice přes trať bývala dříve cihelna, která těžila a zpracovávala hlínu v nejbližším okolí. Po ukončení činnosti zde byly zdevastované pozemky. Družstvo je koupilo spolu s pozemky přilehlými a rozprodávalo jednotlivé díly zájemcům o stavbu rodinných domků. Tak začíná historie Slovanky, jejíž jméno převzalo o čtyřicet let později nové sídliště. Domky zde budovali čeští živnostníci a také lidé od dráhy a železničních dílen. Většinu úvěrů dokázali majitelé díky velké skromnosti a osobnímu nasazení splatit do války. V roce 1938 někteří odešli, jiní zůstali. Zdejší komunita žila poměrně čilým společenským životem. Stavěly se máje, konala se posvícení a masopust. Vytvořila si místo svého symbolického duchovního středu. Tím se stala Lípa svobody, zasazená na konci sídliště v roce 1928. Dvakrát po sobě byla popleněna a po druhé světové válce byla v roce 1947 znovu zasazena.
Pro zajímavost uveďme, že podobně stavěla česká menšina své nové domovy i v některých dalších městech v okolí. Tak vznikla Jiráskova čtvrť v Doksech a v Mimoni byla postavena rovněž Slovanka a to poměrně daleko od města blízko železniční trati.

Ladislav Smejkal

Na fotografii slavnost při zasazení Lípy svobody.