Jak se stavěla Česká Lípa – staré nádraží

 Tento pojem můžeme nyní zařadit do českolipského místopisu. Jsou tu sice ještě tři nádražní budovy hodné  toho označení, ale jen jedna je obecně známá: městské nádraží z roku 1897. Kousek stranou se dochovala  vysoká budova nádraží místní dráhy do Mimoně, která je ukrytá uvnitř areálu dřívějších provozních dílen.  Konečně u Střelnice je dnes nájemníky obývané nádraží bývalé trati do České Kamenice.

 Nádraží v minulosti nazývané též osobní a později hlavní bylo po krátký čas v letech 1867 – 1868 konečnou stanicí České severní dráhy. Od roku 1869 pokračovala železnice až do Rumburka. Když se před více než 150 lety promýšlely varianty, kudy překročit Lužické hory, tak se uvažovalo i o možnosti postupovat k severu přes Písečnou a Sloup. V tu chvíli se jevilo výhodné mít nádraží asi někde tam, kde je nynější Kaufland.

Trať v České Lípě končila v nevýhodném záplavovém a silně podmáčeném terénu. Nádraží bylo třeba postavit celé na navážce až dvou metrů.

Nádražní budova se sice za 150 let změnila, ale ve své celkové podobě zůstala přibližně stejná a je srovnatelná s lépe původně dochovaným nádražím v Bakově nad Jizerou.

Nebudeme se věnovat technicko-provozním poměrům, ale připomeneme hlavní nádraží jako svědka doby.

První vlak sem přijel 14. listopadu 1867. Od roku 1870 bylo započato s budováním železničních dílen. Česká severní dráha svůj velký dílenský provoz původně plánovala do Rybniště, ale nakonec zjistila, že v České Lípě má výhodnější podmínky. Nastal příliv českých odborných pracovníků, což pozitivně ovlivnilo zdejší českou menšinu.

S otevřením zastávky Ústecko-teplické dráhy vedle stávajícího nádraží vyrostla také budova nádražní pošty, která je poměrně dobře zachovaná dodnes. Za první i druhé světové války byla sídlem nádražního vojenského velitelství.

Od 1. března 1918 byla zde zpřísněna bezpečnostní opatření a prostory byly téměř neprodyšně uzavřeny s přísnými osobními prohlídkami lidí, snažících se dovézt z venkova něco potravin.

Rok 1918 byl po stránce sociální nejtěžším v dějinách města ve 20. stoletím. 29. října přivezli vojáci vracející se z dovolené zprávy o převratu v Praze a vzniku nového státu.

30. října přijeli do České Lípy dvě setniny vojáků německých, maďarských a českých z Litoměřic, aby potlačili snahu 18. pěšího pluku vstoupit do služeb národního výboru. Posádkou demokraticky zvolený velitel pluku setník Nový vojáky přijel uklidnit a přimět k návratu. Po přespání na nádraží odjeli zpět a Česká Lípa byla ušetřena krveprolití.

Posuneme se o dvacet let dále. Mnichovská dohoda rozbila Československou republiku. 8. října 1938 odjížděl z České Lípy poslední evakuační vlak odvážející ty české občany, kteří chtěli nebo museli město opustit. Železnici převzaly Německé říšské dráhy. 15. března 1939 sem přijel Hitlerův zvláštní vlak a přesunul se na městské nádraží. Odtud odpoledne odjela kolona automobilů do právě okupované Prahy.

8. května dopadly bomby sovětského letectva na železniční dílny. Jedna skončila těsně před nádražní budovou a ještě v sedmdesátých letech zde byla patrná prohlubeň, každou chvíli zaplavená dosti hlubokou kaluží.

Těch dějinných epizod bylo více. Zde jen ty hlavní, pohnuté. Kéž je nové nádraží jen místem setkávání a loučení v míru a v pokoji.

Ladislav Smejkal