Jak se stavěla Česká Lípa – železničářský konzum

Dnešní Bulharská ulice se až do svého zaústění do ulice Hrnčířské nazývala Nádražní.
V Čechách se s těmito ulicemi zacházelo různě. V německých zemích bylo zvykem,
že Nádražní ulice byly nejlepšími adresami pro banky a obchodníky (např. Žitava) nebo také navíc pro zachycení a první péči o přicházející řemeslníky (např. Zhořelec).
V České Lípě, podobně jako v Mladé Boleslavi nebo v Liberci, nedozrály tyto ulice
k nějakému významnému urbanistickému řešení. Svou roli v případě České Lípy nebo
i zmíněné Mladé Boleslavi hrála odlehlost nádraží od města.
Četní cestující, kteří se sem dostali večer, byli při odchodu z nádraží pohlceni tmou
na stezce. Pokud šli opačným směrem, tak pouze zářící okna nádražní restaurace jim určovala směr.
Po roce 1918 se železnice v České Lípě dále počeštila. Zaměstnanci železničních dílen měli mezi sebou silnou skupinu českého personálu už od doby vzniku v sedmdesátých letech 19. století. Dělníci byli oporou České besedy a když po vzniku prvního československého státu rostl význam a ekonomická síla družstevnictví, přidali se také.
Sociální demokraté byli průkopníky konzumních družstev, jejichž výhodou bylo opatřování potravin za výhodných cenových podmínek a jejich prodej, díky vloženému kapitálu, také za podmínek příznivých. V České Lípě bylo distribuováno i další zboží, šaty a boty a to v družstevní prodejně čp. 112 na ulici Jindřicha z Lipé, kde se dnes prodávají hračky.
Silné profesní skupiny si zakládaly vlastní družstva. Tak byl na přelomu dvacátých a třicátých let konečně postaven obchod
– železničářský konzum v novostavbě v Nádražní ulici. V patrech domu a v sousedním „okachličkovaném“ domě byly byty vyšších železničních úředníků.
Konzumy, a zvláště profesní, nestavěly na občasných slevách, nýbrž na udržení o něco nižší cenové hladiny než u jiných kupců. Do podniku vstupovali jednotliví zákazníci jako členové družstva s ročním vkladem několik desítek korun. Ke každému nákupu dostávali zvláštní útržky v ceně 1% hodnoty nakoupeného zboží. Každý rok byla vyhlášena tzv. restituce,
to znamenalo, že útržky v sečtené hodnotě bylo možné vcelku nebo po částech vyměnit za zboží.
O vliv na konzum zápasily různé politické složky. Z vyprávění bývalého strojvůdce Bedřicha Pištory vím, že se dlouho
o vedení konzumu ucházeli komunisté. Čeští zaměstnanci na dráze se hlásili více k sociální demokracii nebo k národním socialistům.
Obchod poskytoval prakticky všechny základní potraviny a takto fungující vydržel až do let sedmdesátých 20. století.
V osmdesátých letech byla naproti zahájena stavba nové samoobsluhy, zatímco v původním konzumu je dnes železářství.
Obrázek zachycuje pozoruhodný průhled přes autodílny a prodej automobilů Praga firmy Kühnel. Na protější straně je vidět železničářský konzum a na levé straně novostavba berního úřadu a celnice, dnešní Lékařský dům.

Ladislav Smejkal

Na fotografii železniční konzum.