Jakub Arbes & Karel Hynek Mácha

Jakub Arbes byl prozaik, žurnalista a divadelní kritik tvůrce nového literárního žánru - tzv. romaneta.
Narodil  se roku 1840 jako syn obuvníka na Smíchově. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole, a proto jej rodiče poslali na studia. Tam se seznámil s Janem Nerudou, který byl pro Arbese vzorem, později přítelem. Jeho tvorbu ovlivňoval zájem o vědu. Začínal jako redaktor časopisu Hlas, o rok později, v době, kdy vrcholilo hnutí za politické zrovnoprávnění Čechů s Uhry v rámci monarchie, začal působit v redakci Národních listů. Za protivládní články stál ve funkci odpovědného redaktora několikrát před soudem, často se ocitl ve vyšetřovací vazbě. Roku 1873 ho odsoudil německý soud v České Lípě k 13měsíčnímu vězení. Teprve rok strávený v tiché cele vězení přispěl paradoxně k tomu, aby se jeho talent plně rozvinul.
Poté co mu jeho zaměstnavatel, vydavatel Národních listů, dal z úsporných důvodů výpověď, skončila jeho pravidelná práce pro noviny. Arbes se rozhodl živit výhradně jako spisovatel. Žil většinou v nuzných podmínkách. Dva roky pracoval jako dramaturg Prozatímního divadla a společně s Mikolášem Alešem vydával satirický časopis Šotek, který ale zanikl, protože měl problémy s cenzurou a nedostatkem financí. Ve svých romanetech rozvíjel možnosti vědeckých objevů, je proto považován za autora první české science-fiction. První romaneto Ďábel na skřipci napsal v 25 letech. Jeho talent se plně rozvinul až romanetem Svatý Xaverius, vydaném roku 1783.
Za zásluhy o literaturu byl v roce 1901 jmenován řádným členem České akademie věd a umění. V posledních letech svého života téměř oslepl. Zemřel roku 1914 v Praze, několik měsíců před vypuknutím světové války.

Karel Hynek Mácha byl ve své době nepochopen, mnoha kritiky byl odmítnut. O Karla Hynka Máchu se zajímal od mládí také Jakub Arbes. Opisoval si jeho dílo, v patnácti letech o něm napsal článek nazvaný prostě Feuilleton. Mácha mu byl vzorem, nazýval ho „geniálním pěvcem Máje,“ napsal tři desítky máchovských statí, nejvíce kolem roku 1886 v době 50. výročí Máchova úmrtí. V tomto roce vyšel v Květech článek Máchův Máj, ve kterém rozebírá jeho nejznámější báseň.
Ve stejném roce vyšel v časopisu Světozor Arbesův článek O významu Máchova Máje, kde Máchu zhodnotil takto: „Máchův Máj jest a zůstane navždy … daleko viditelným majákem básnického obrození, a původce jeho jest a zůstane jedním z nejgeniálnějších mužů, kterými se vlast naše pochlubiti může".
Nejvíce máchovských statí vycházelo kolem roku 1886, kdy se připomínalo padesáté výročí vydání Máje a smrti básníka. Podle dosud nepoužitých pramenů napsal Arbes článek  Ze života českého básníka (Slovanský sborník 1887). V článku Sen K. H. Máchy zkoumá vznik Máchova Mnicha (Politika 1887). O Máchově cestování píše Arbes ve stati Mácha jako turista (Politika 1897). O básníkových hereckých předpokladech pojednává v článku Mácha jako herec (Květy 1898).
V článku Dopisy Máchovy ověřuje pravdivost informací, které o Máchovi zanechali J. V. Frič, J. Malý a K. Sabina (Naše Doba 1898).
Jakub Arbes hodnotil Máchovu tvorbu, rozebíral jednotlivé básně, povídky i romány, rozebíral Máchu jako básníka, spisovatele, herce, turistu, vlastence, obracel na Máchovy pamětníky a vedl s nimi rozhovory.
Pročítal také Máchovy dopisy i deníky. Když v roce 1884 rozluštil jeho šifrovaný deník, dospěl k názoru, že jeho zveřejnění
by výrazně poškodilo básníkovu pověst. Teprve v polovině 30. let minulého století začali podporovat vydání deníku ze září
a listopadu 1835 surrealisté, jako byli Jindřich Štýrský a Vítězslav Nezval. Deník skrýval podrobný popis jeho intimních styků se snoubenkou Lori Šomkovou. Erotické partie byly vynechány i v kritickém vydáni Máchových spisů v roce 1972. Deník však mezi lidmi koloval v četných opisech.
V roce 1993 byl zveřejněn celý. V roce 2007 vydal úplnou dešifraci deníku literární vědec Pavel Vašák v knize Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy v nakladatelství Akropolis.
Výsledky svého dlouholetého bádání o K. H. Máchovi chtěl Arbes vydat v životopisné knize, k čemuž za jeho života nedošlo. V roce 1886 byla vydaná pouze kniha s názvem Povahopisná studie. Je rozdělena do dvou oddílů: Máchův duševní vývoj
a způsob jeho tvoření a Máchova podoba a povaha.
Jakub Arbes se spolu s Karlem Sabinou stali průkopníky máchovských studií. Jeho snaha o uznání Máchy se promítá v každé studii či článku. Arbes byl především spisovatel, nikoliv literární vědec. Některé jeho úvahy jsou dnes již překonané, přesto jsou pro čtenáře zabývající se studiem Máchova díla i dnes zdrojem zajímavých skutečností.