Jakub Arbes podeváté

Arbes byl muž protikladů. Racionální realistický člověk, který miloval tajemno, hřbitovy a tmavá zákoutí. Žil spořádaným rodinným životem a přitom tak rád trávil noci v hospodách mezi svými přáteli, kteří s obdivem naslouchali jeho provokativním řečem. Vracel se domů až k ránu ale vždy střízlivý, alkoholu neholdoval. Domů ho vyprovázeli jeho přátelé, cestou se zastavovali v různých hospůdkách. Arbes se stal figurkou noční Prahy, pamětníci vzpomínali na jeho dunivý krok, mohutnou postavu v černém kabátu, širokém klobouku, s viržinkou v ústech.
V 80. letech 19. století se v hospodě pivovaru u sv. Tomáše stal králem avantgardní společnosti mladých literátů. Tato stolová společnost přijala název Mahabharáta podle slavného, rozsáhlého staroindického eposu, založeném na dlouhém vypravování. Mladí umělci, plní energie a ideálů, zde bojovali proti uznaným autoritám, vyšlapaným cestám umění, které toužili změnit, vedli řeči proti všemu oficiálnímu, a způsobem svého života dráždili počestné měšťany. To byla Arbesova parketa, zde se cítil jako ryba ve vodě. Jeho opozičním řečem naslouchali umělci různých profesí – zpěváci, herci, malíři, sochaři, restaurátoři, nakladatelé. K Arbesovu stolu usedal např. mladý Mikoláš Aleš, J. S. Machar, Jan Karásek ze Lvovic
a mnoho dalších. Do této společnosti měly přístup i manželky a děti, vznikala zde přátelství na celý život a v životopisné literatuře najdeme vzpomínky některých stolovníků na tuto veselou společnost.
Když se Mahabharáta rozpadla, našel si Arbes společnost mezi mladými literáty, výtvarníky a hudebníky v hospodě U zlatého litru. Doba na přelomu 19. a 20. století už ale byla jiná, Arbesovi se nesplnil jeho sen být plně pochopen mladými bohémy. Ti sice čerpali z jeho romanet, ale šli si svým směrem. Naopak, velmi ho ranil článek v časopise Čas, obviňující ho
z plagiátorství. Nespravedlivý a bezohledný text, plný špíny a překroucených faktů od bývalého přítele, se kterým se dostal do velkého sporu, srazil Arbesa na kolena. Pokolikáté už? Arbes celý život bojoval s maloměšťáckými poměry, za spravedlnost šel i do vězení. Trpěl tím on, trpěla tím i jeho rodina. V těchto bojích byl silný a vytrvalý a naopak, spíše ho posilovaly. Nebál se po důkladném studiu rozbíjet zaběhlé názory na Máchu, nebál se zastat v nemilost daného Jana Nerudu, nebál se ospravedlnit konfidenta Karla Sabinu, pustil se i do boje s mocným hrabětem Thunem. Vaz mu zlomila výpověď Julia Grégra z Národních listů, kterou vnímal jako velkou nespravedlnost, smrt dvanáctiletého nadaného syna Edgara, do kterého vkládal tolik nadějí a který se měl stát jeho pokračovatelem, a v šedesáti letech jeho života již zmíněné obvinění z plagiátorství. Arbes byl velký bojovník a při každém pádu se vzchopil a dokázal jít dál. Dokázal to i po článku
v Herbenově Času: napsal solidní studii o plagiátorství. Poslední ranou, po které už se nezmohl, byla smrt jeho ženy Josefíny, prosté ženy, která ho velmi milovala, celý život podporovala a s malým rozpočtem pečlivě zaopatřovala rodinu. Jakub Arbes zůstal sám. Dcera Xena žila se svou rodinou v dalekém Berlíně, dcera Olga se o něho starala na úkor svého osobního štěstí, což ho trápilo. Tu pomoc ale potřeboval, přicházel o zrak, až oslepl úplně a poslední povídku nazvanou Mrzáček Olze diktoval. Nesnadný život velkého spisovatele, bojovníka a zastánce prostých lidí, Smíchovana, kterým zůstal
po celý život, se uzavřel 8. dubna 1914. Čtyřiasedmdesátiletý tvůrce romanet ušel pohromě, která se valila na Evropu a celý svět.
V jednom dopise napsal Arbesovi J. S. Machar z Vídně:
„Ten „kumšt“ otravuje člověka z několika stran. Vy jste, mistře drahý, obr, rozhodně obr, že jste to tak dlouho vydržel
– a vždy vítězně! – a vždy vítězně! Člověk to chápe: zlobí to, otravuje to – ale člověk nepovolí a jde dál a táhne jako koník
– ale prožít to, prožít!“
Bez okázalostí byl pohřben na Malvazinkách k milovanému synu Edgarovi a i jeho hlídají křídla Anděla míru.

Magdalena Pujmanová

Dcera Olga

Syn Edgar

Někteří členové stolové společnosti Mahabharáta

Pohřeb Jakuba Arbesa

Jakub Arbes na procházce

Jakub Arbes ve společnosti mladých umělců

Satirické kresby stolové společnosti