Jakub Arbes podruhé

„Rozumět neštěstí a lidské bídě je tolik jako rozumět dějinám“ – to je jeden z citátů Jakuba Arbesa, kterých ve společnosti svých přátel vyslovil bezpočet. Spisovatel věděl o čem mluví. Pocházel z chudých poměrů, umřeli mu dva synové a díky odporu a nesouhlasu s poměry musel často řešit existenční problémy. Od dětství vnímal politické ovzduší plné sporů
o uznání českého jazyka a jitření národnostních otázek mezi Čechy a Němci. Od školních let rád psal ale nestudoval obor humanitní nýbrž přírodovědný. Až teprve osobní setkání s Janem Nerudou změnilo jeho rozhodnutí. Neruda mu také zajistil místo v Národních listech. Doba, kdy nastoupil do redakce, byla neklidná, Arbes se stal přímým účastníkem bojů za národní práva Českého národa, které vrcholily v 70. letech 19. století. Čím více za ně česká inteligence bojovala a rostla opozice vůči vídeňské vládě, tím více se tato vláda bránila a zvyšovala represe. Odstranit Jakuba Arbese nebylo složité. Na pozici odpovědného redaktora nesl veškerou odpovědnost za vydané články. Národní listy se stávaly více a více opoziční, jejich prestiž rostla. Není divu, že se Arbes dostával do neustálého styku se soudy, až mohl v roce 1873 prohlásit: „ukažte mi jediného žurnalistu, který byl asi stokrát vyšetřován, asi šedesátkrát obžalován a asi padesátkrát souzen“. Tyto neustálé represe mu ztrpčovaly život ale nebylo v jeho povaze se vzdát. Jeho boj sice nebyl marný ale vyhrát ho nemohl. Za články, které vyšly v Národních listech a které ani nenapsal, se konalo v České Lípě pět soudních procesů. Krajské soudy v České Lípě a další třech pohraničních městech (Cheb, Most, Litoměřice), byly vybrány pro odsuzování českých žurnalistů proto, že tato města byla poněmčelá. Odsouzené soudila dvanáctičlenná porota. Její členové byli losování a byli to lidé různých profesí a různého postavení, většinou však Němci. Úřady věřily, že Němci sedící v porotě nebudou s českými žurnalisty sympatizovat. Jakub Arbes a další obžalovaní (vydavatel a tiskař Národních listů) se k soudu nikdy nedostavili, vždy byl přítomen pouze jejich advokát. Při prvním procesu nebyl odsouzen ale další čtyři mu vynesly celkem 12 měsíců těžkého žaláře a 3 týdny tuhého vězení, které si měl odpykat v České Lípě.
Arbes trest přijal a sám se 24. září 1873 vydal do České Lípy. Po osmé hodině ráno vyjel vlakem z Prahy, na Českolipské nádraží přijel po třinácté hodině.
Kam vedly jeho první kroky v našem městě, kde všude pobýval a jaké bylo jeho třináctiměsíční vězení jsme se dozvěděli
v sobotu 5. dubna na akci Česká Lípa Jakuba Arbesa, kterou pořádal Klub přátel muzea při Vlastivědném muzeu a galerii
v České Lípě. Provázel nás Ladislav Smejkal, historik Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.

Reportáž z vycházky vysílal Český rozhlas radiožurnál - více zde.

Magdalena Pujmanová
 

Dům u Libuše, kde se Arbes narodil. Dnes zde stojí Realistické divadlo

Bývalý kostel Filipa a Jakuba na Smíchově podle kterého byl spisovatel pojmenován

Jakub Arbes z doby kdy byl odpovědným redaktorem Národních listů