Jakub Arbes popáté

Není snadné pochopit člověka, který překročí svoji dobu, revoltuje proti společnosti, střetává se s ní a rozbíjí zažité myšlenky. Toto vše vyjádřil Karel Hynek Mácha ve svoji tvorbě a navíc se odmítal přizpůsobit společenským zvyklostem.
Ve své době nebyl pochopen, kritiky byl odmítnut. Nestalo se nic neobvyklého, naopak, reakce soudobých kritiků se nevymykala zákonitosti, která se pořád opakuje a trvá dodnes. Mácha byl na 20 let zapomenut tak důkladně, že dnes neznáme ani jeho podobu. Vzkřísili ho až Májovci, literární skupina, ke které se přihlásil i Jakub Arbes. Byl velmi mladý, bylo mu 16 let. Ale už dříve, v dětském věku se o velkého básníka zajímal. Opisoval si jeho dílo. V patnácti letech o něm napsal článek nazvaný prostě Feuilleton.V podivném snu u otevřeného hrobu vylézají velkému básníkovi z očí hadí hlavy,
ve kterých poznáváme kritiky Máchova Máje. Touto alegorií dal jasně najevo jakým směrem se budou ubírat jeho úvahy
o Máchovi: útokem proti Máchovým kritikům a obranou zneuznaného básníka. Dvacet let po jeho smrti sledoval vše, co se kolem jeho kultu dělo. Skupina Májovců vydala Máchovo dílo, ale už se nezabývala jeho kritickým zhodnocením. Pro Arbesa to bylo velké zklamání. Mácha, ten velký umělec, který mu byl vzorem největším, a kterého nazýval „geniálním pěvcem Máje,“ si přece zasloužil podrobné zkoumání díla i života po všech stránkách. Arbesa přitahoval natolik, že o něm psal nejdříve beletristické články a později vědecké stati. Hodnotil v nich jeho tvorbu, rozebíral jednotlivé básně, povídky
i romány, hodnotil Máchu jako básníka, spisovatele, herce, turistu, vlastence. Nevyhýbal se ani popisu jeho povahy, zamýšlel se nad jeho pesimismem. Psal o jeho láskách a o době, ve které žil. Nesouhlasil s Tylovým Rozervancem, takto on povahu básníka neviděl. Nacházel v jeho tvorbě nejen romantismus ale i realismus. Snažil se vymýtit vžité představy o něm. Vysvětluje proč nebyl Mácha pochopen. Jeho stati jsou podložené důkladným studiem pramenů. Arbes se obracel
na pamětníky Máchy, vedl s nimi rozhovory. Pročítal Máchovy dopisy i deníky. V roce 1884 se mu podařilo rozluštit jeho šifry. O to více pochopil Máchovu povahu, pronikl do jejího nitra. Zveřejnit v té době Máchův rozluštěný deník určitě mohl, ale přesto to neudělal. I když by mu to velmi pomohlo i finančně (což dosti potřeboval, byl na volné noze a živil početnou rodinu), zvítězila v něm ušlechtilost a mravnost. Mohl si užít svého objevu a popularity, přesto v něm zvítězil literární vědec. Jeho práce byly uveřejněny v různých časopisech (Lumír, Šotek, Paleček, Hlas Národa, Květy, Světozor). V jeho pozůstalosti nalézáme hodně výpisků, výstřižků, poznámek a korektur k této tématice. Dlouholeté bádání chtěl vydat v životopisné knize, chystal se na zevrubný popis Máchova života, o jejímž uspořádání se dovídáme z jeho pozůstalosti. K tomu nakonec za jeho života nedošlo, vyšla pouze brožura Karel Hynek Mácha. Studie povahopisná.
Vyčerpávají a poctivá badatelská práce s hlubokými detailními rozbory, které se tolik lišily od dosavadních názorů na Máchu, mu nepřinesla moc uznání, spíše naopak. Ozval se např. J. L. Turnovský, manžel Tylovy partnerky, který Arbesa vůbec nepochopil a reagoval velmi uraženě. Arbes napsal ostrou polemickou odpověď, ta však byla zveřejněna až v roce 1941.
Jakub Arbes se spolu s Karlem Sabinou stali průkopníky máchovských studií. Jeho snaha o uznání Máchy se promítá v každé studii či článku. Rehabilitovat Máchu, to byl hlavní smysl jeho prací. Arbes byl především spisovatel, ne literární vědec. Některé jeho úvahy jsou dnes již překonané. Přesto každý, kdo se zajímá o Karla Hynka Máchu, nemůže jeho články obejít. Napsal jich přes třicet, nejvíce kolem roku 1886 v době 50. výročí Máchova úmrtí. V tomto roce vyšla v Květech stať Máchův Máj, která je vrcholem jeho bádání na toto téma. Ve stati rozebírá na literárně vědeckém základě báseň Máj.
Ve stejném roce vyšel v časopisu Světozor článek O významu Máchova „Máje“ v literatuře české, kde Máchu zhodnotil takto:
„Máchův Máj jest a zůstane navždy … daleko viditelným majákem básnického obrození, a původce jeho jest a zůstane jedním z nejgeniálnějších mužů, kterými se vlast naše pochlubiti může.“

Magdalena Pujmanová
 

Ukázka Máchova deníku s šiframi

Kresba Mikuláše Alše k básni Máj

V roce 1886 vycházelo ve Světozoru romaneto Zborcené harfy tón ... věnované Máchovi. V čísle 21 bylo doplněno ilustrací Viktora Olivy