Ještě jednou volby

Nacistický režim se v říjnu osudného roku doslovně nastolil sám. Mnichov otevřel cestu k okupaci a vzniku Sudetské župy. Hitlerovci, kteří vše drželi pevně v rukou,
si žádali lidové potvrzení svého kroku. Pro totalitu příznačné „štěknutí“ ja oder nein.
Formálně se tomu říkalo „doplňovací volby do říšského sněmu“. Berlínský Reichstag
si nacisté zapálili již v březnu 1933 a záhy byly vydány zmocňovací zákony, podle nichž se poslanci sice příležitostně scházeli, nikdy už nebyli znovu voleni a spíše formálně schvalovali deklarace a nařízení. Po připojení Sudet měl být tento poslanecký sbor rozšířen.
Toto divadlo tedy dospělo i na Českolipsko. Listopad, poznamenaný útokem na synagogu, byl jinak měsícem jisté předvolební euforické kampaně. Přijely i veličiny, např. jinak celkem málo známý nacistický ministr Rust, zodpovědný
za školství. Vedly se řeči a zpívaly se „písně hnutí“. Dělníci na závodech byli svoláváni na nádvoří k takzvaným apelům,
kde především bylo třeba dobře držet pravici vzhůru.
Město dalo dohromady skupinu úředníků, kteří začali sepisovat voličské seznamy. Asi se zapotili, protože Židům bylo volební právo odňato, z většiny Čechů, kteří dosud neodešli, se stali cizinci a chybělo i jisté množství německých sociálních demokratů a komunistů, kteří byli toho času ve vazbě nebo na útěku.
Nikdo vlastně nevěděl koho volí a nebyl žádný výběr. Byl k dispozici jen seznam osob, které jako jeden blok měly být dosazeny do sněmu. Voliči dostali lístek, na němž žádné jméno nebylo, jen dva kroužky: velký ANO, malý NE. Tyto volby byly stylizovány jako poděkování za osvobození.
Přišly ve chvíli, kdy při Říšském místodržitelství v Liberci byl zřízen úřad komisaře „pro utlumení“. Jeho úkolem bylo rozpustit spolky a sdružení, jichž třeba naše město mělo kolem čtyřiceti. Některé byly rovnou zakázány, protože se hlásily k politickým směrům socialistickým či křesťanským. Většina byla nepolitická. Převážně byly pozastaveny, jiné, třeba motoristé nebo sportovci, byly zařazeny k říšským složkám paramilitaristického typu. Vzít lidem, co je těšilo, to byla dosti hořká pilulka.
V době voleb se tento proces teprve rozbíhal a byl ukončen až na podzim 1939.
Jak volby dopadly? V České Lípě výtečně. Malý kroužek zatrhlo přes tvrdý nátlak pouze pár desítek lidí. Ovšem ani ti, kteří zaškrtli ANO, nebyli v řadě případů horliví nacisté. Měli starost o rodiny a zaměstnání a bohužel, foukat proti větru nedovedli.

Ladislav Smejkal

Na fotografii písaři chystající volební seznamy v roce 1938.