Josef Führich - zapomenutý malíř nazarského umění

Na další přednášce Vlastivědného spolku Českolipska jsme sice opustili náš region ale zůstali v severních Čechách. Historik Jan Rucz z liberecké pobočky Sdružení historiků ČR nás seznámil s uměleckou rodinou Führichových pocházejících z Chrastavy. Příslušníci tohoto rodu měli umělecké nadání jak hudební tak výtvarné. Nejvíce se proslavil Josef. Narodil se v roce 1800 do nábožensky silně založené rodiny. Byl vyjímečný nejen svým talentem ale i bystrostí. V předškolním věku dokázal číst, psát, počítat a kreslit. Nadaného dítěte si všiml i majitel panství Kristián Kryštof Clam-Gallas a zajistil mu studium
na akademii v Praze, která byla v té době velmi pokroková a prestižní. I když se zde seznámil s volnomyšlenkářstvím, přece jenom zůstal věrný náboženské filozofii. Stal se narativním malířem, vytvářel cykly obrazů, které spojoval příběh, myšlenka. Vytvořil např. grafické pásmo „Otčenáš“, ve kterém ztvárnil každý řádek modlitby, nebo cyklus „Triumf Kristův“ vyprávějící
o dějinách církve. Život mu změnil seriál „Život a smrt svaté Jenovéfy“. Vysoce umělecky hodnocené dílo mu přineslo bohatství a společenskou prestiž. Jeho talentu si všiml kníže Metternich a zajistil mu studium na akademii v Římě. Dostal se do okruhu nazarénů. Zde našel co hledal. Církevní tématika, hledající inspiraci ve středověké náboženské malbě, plné symboliky
a fantasknosti, bylo přesně to, v čem se našel a v čem byl mistrný a uznávaný. V době studií dostal i zajímavou zakázku
– freskami vymalovat jednu místnost vily Massino. Studia v Římě byla pro jeho uměleckou kariéru velmi obohacující.
Po návratu do Prahy se oženil a založil diskuzní filozofický kroužek. Do něho zval umělce z různých regionů, debatovali zde
i bratři Maxové ze Sloupu v Čechách nebo botanik Mikan.

Kníže Metternich, jeho velký obdivovatel, ho prosadil do Vídně. Nejdříve spravoval Lambergovu galerii, později učil na vídeňské akademii. Do Čech se často vracel a realizoval zajímavé nabídky. Vytvořil např. návrh na výmalbu kaple v Klárově ústavě slepců v Praze. Realizoval ho další chrastavský umělec Vilém Kandler. Byl mu nabídnut post na ředitele pražské akademie ale nepřijal ho, zůstal ve Vídni, kde se mu velmi dařilo. Dostával lukrativní státní zakázky, např. na vytvoření křížové cesty v kostele sv. Jana Nepomuckého v Leopoldstadtu. Je vytvořená formou výmalby přímo na stěnách a díky pastelové barevnosti byla velmi oblíbená a často kopírována, nalézáme ji v různých kostelech v Čechách (Nové město nad Metují, Kamenický Šenov). Při zmatcích revolučních událostí roku 1848 musel z Vídně utéct, na rok se usadil v Krásné Lípě. Poté se do Vídně vrátil a čekala ho nejvýznamnější práce v jeho kariéře. V kostele Alterchenfelder ve Vídni vytvořil monumentální návrhy na výmalbu, které realizovali jeho žáci. Za tuto práci získal Řád železné koruny 3. třídy a byl povýšen do šlechtického stavu.

Po pádu kancléře Bacha začal mistr upadat v zapomnění. V Čechách na něho zapomněli úplně, neboť volné myšlenky po tvrdé cenzuře Bachova absolutismu se neslučovaly s náboženskou tématikou jeho děl. Stáhl se do ústraní, maloval oltářní obrazy v severních Čechách (Krásná Lípa, chrastavský kostel sv. Vavřince).
Až teprve dnešní doba oceňuje jeho nepopiratelný talent, všímá si jeho mistrovství a zhodnocuje jeho přínos do výtvarného umění 19. století. Svědčí o tom např. výstavy v Liberci a v Národní galerii v Praze.

Monumentální výzdoba kostela Altlerchenfelder ve Vídni

Rytíř Josef von Fuhrich

Dům rodiny Fuhrichových v Chrastavě

Umělcův autoportrét

Grafický list z cyklu Otčenáš

Grafický list z cyklu Život a smrt svaté Jenovéfy

Kaple v Klárově ústavu

Křížová cesta

Fuhrichův obraz Pane zachraň mne