Jubilejní rok 2013

Rok 1812 je v ruském národním povědomí hluboce zapsán a je plný patosu. Snad nejlépe
ho vystihuje Čajkovského Předehra 1812 a ovzduší pozoruhodného vítězství nad Napoleonem podává Tolstého Vojna a mír.
Francouzský imperátor se stáhl do středu Evropy a v roce 1813 sbíral síly k obnovení moci
a slávy. Pokořené Prusko se vzpíná k národně osvobozeneckému zápasu a strhává i další německé země. Váhající, ponížené Rakousko císaře Františka I se nakonec připojuje ke koalici
s Pruskem a Ruskem, aby spojenými silami byl Napoleon hnán k Paříži a snad vůbec i z Evropy.
V létě roku 1813 dospěla válka k branám České Lípy. Na kounicovském panství Zahrádky
a valdštejnských Doksech se kácelo dřevo a budovaly se šance a zátarasy.
V polovině srpna se ve zdejší krajině utábořilo několik tisíc vojáků rakouské armády. Rakousko totiž až 11.srpna vypovědělo smluvní svazky s Napoleonem, k nimž muselo přistoupit po porážce u Slavkova a vstoupilo do koalice proti němu. Francouzská armáda ustupovala přes Slezsko
do Saska a vstoupila i do Čech. Části vojska se nacházely v teritoriu na sever od České Lípy. Napoleon se ocitl na několik hodin i na českém území. Nejdříve se zastavil v Petrovicích a židle, na které seděl na tamní celnici a vyslýchal její zaměstnance co vědí o pohybech rakouské armády, se dostala až do českolipského muzea, kde je k vidění. Pamětní deska
na Pachtovském zámečku v Jablonném hlásá, že 19.srpna 1813 zde pobýval Napoleon.
23.srpna 1813 uložili Francouzi České Lípě výpalné a povinné dodávky naturálií. Město samotné neokupovali. Vybrané jezdecké oddíly Rakušanů vyjížděly k České Lípě a do jejího okolí, aby pátraly po francouzských zásobovacích svazcích. Došlo ke střetům pod Špičákem i na českolipském náměstí, při němž byly francouzské zásobovací oddíly rozprášeny. Francouzská okupace části Českolipska trvala asi dva týdny. Poté se vojsko zvedlo a stáhlo se do Saska proti Schwarzenbergově České armádě, která postupovala k Drážďanům.
V bitvě u Drážďan 26. - 27. srpna byla česká armáda poražena a ustupovala do Čech. U Chlumce, nedaleko Ústí nad Labem, byla hrozivě napadena ze strany Francouzů, ale s pomocí ruských sil byli Francouzi poraženi.
V září 1813 procházela dvěma směry Českolipskem ruská armáda. Přes Českou Lípu mířila mezi 26.zářím a 8.říjnem. Tehdy jim nabídl svou pomoc zdejší ostrostřelecký sbor, o jehož zásluze jsem psal minulý měsíc. Prováděl i strážní a kurýrní službu.
Česká armáda posílena ruskými oddíly spolu s armádou Slezskou a Severní začaly před polovinou října postupovat
do Německa, kde se od 16. - 19. října strhla grandiózní bitva u Lipska, která byla počátkem Napoleonova konečného pádu.
Obyvatelé České Lípy přišli v rámci válečné kampaně roku 1813 do styku s třemi armádami, z nichž dvě byly pro ně neznámým zážitkem. Z té doby jsou zachovány čtivé kronikářské zápisky snažící se podat různá svědectví o cizokrajných bojovnících. To platilo hlavně o ruské armádě, kde se do paměti vryly postavy kozáků, lidí dosti drsných a tvrdých.
Ve vzpomínkách zůstali Baškirové na koních, ozbrojeni luky, s nimiž obdivuhodně zacházeli. Kronikář Lehmann
z Novin pod Ralskem psal o ruských vojácích jako o lidech prostého selského původu, hrubých a drsných napovrch,
ale na druhé straně jednoduchých a soucitných. Francouzi naproti tomu naháněli skutečný strach i proto, že zcela nemilosrdně byli schopni zabavovat veškeré zásoby a výbavu. Nelze se vlastně ani divit. Velká armáda se ocitla na konci svých sil a tak si v posledním vzepětí počínala bezohledně.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Napoleonova proklamace vídeňákům po bitvě u Slavkova v roce 1805 ze sbírek  vlastivědného muzea
v České Lípě.