Kovář
Kovařina není jenom pro kluky
Závěrečná prezentace vzdělávacího grantu zaměřeného na ukázky řemesel a profesí byla věnována kovářství. Prezentace patřila mezi nejatraktivnější a nejzajímavější, které mohli žáci během dvou a půlletého cyklu vidět.
Teoretický úvod obstarali praktičtí pedagogové ze Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově. Pedagogové představili svou školu, ale hlavně se zaměřili na prezentaci výrobků svých studentů. Během svého expozé představili desítky železných plastik s vysokou uměleckou hodnotou i drobné užitné výrobky s vynikajícím řemeslným zpracováním. Mnohé plastiky měly ukryté pohybové mechanismy a prokázaly tak, že kromě uměleckého vkladu v sobě ukrývají také důmyslná zámečnická zařízení.
Díky tomu mohli přítomní žáci názorně vidět, nakolik se v kovářské práci prolíná složka umělecká a řemeslná. Kovářské řemeslo, které už má největší slávu za sebou, tak může nabídnout svůj přínos dalším kovoobráběcím profesím a absolvent uměleckého kovářství má širší uplatnění na trhu práce, než by se mohlo na první pohled zdát.
Důležitou složkou uplynulých sobot s řemesly, jejichž prezentaci muzeum zaštiťuje, je také praktická část. Improvizovaná kovárna se však nacházela nedaleko. Pouze stačilo sejít z muzejní klubovny do ambitu, kde právě probíhaly vánoční trhy, jichž je kovářská dílna nedílnou součástí.
Zde již měl rozpálenou kovářskou výheň kovář Tomáš Sámel z Horní Libchavy. Mladý šikovný řemeslník se ujal skupiny žáků a vysvětlil jim, jak se drží kladivo, jak jím správně tlouci a hlavně, jak šlapacím měchem neustále udržet výheň žhavou. Odměnou potom mohl být hřebík, který si každý zkusil vykovat.
Kovářem se završil cyklus prezentací, který seznamoval žáky základních škol s nepříliš všedními profesemi. Jeho pořadatelům nezbývá než si přát, aby tato řemesla a profese nevymizela a aby se vždy našlo dost nástupců, kteří je budou dále držet při životě nebo i pozdvihovat.