Idea českolipského městského parku

Parky zakládala aristokracie. Zámecké zahrady byly světem spíše uzavřeným. Nejbližší velkoryse založené zámecké parky najdeme v Zákupech a v Mimoni (zde již bez zámku). Na obou se čas neblaze podepsal.
Park jako společné dílo měšťanské společnosti byl vytvořen z pohnutek poněkud odlišných. V České Lípě vznikl v roce 1875 okrašlovací spolek, v němž se seskupil výkvět zdejší inteligence a podnikatelských kruhů. Jeho záměrem provést změny na vzhledu města přetíženého fabrikami a živnostenskými provozy přímo uvnitř. Navíc některé podniky byly právě v úpadku. České země v rakouské monarchii prožívaly období krize, kterou se podařilo překonat až v letech osmdesátých.
Prvním činem nového spolku bylo založení městského parku. Situován byl do okrsku znehodnocených pozemků po těžbě cihlářské hlíny v první polovině 19.století. Jáma byla zaplavena vodou a nazývala se Cihlářský rybníček. Nad ním se pozvolna zvedala stráň k severu. Pozemky byly odkoupeny od panství Nový Zámek. První prostředky soustředěné spolkem stačily právě tak na výkup. Městu byla nabídnuta příležitost zavézt rybníček troskami kostela sv. Petra a Pavla z dnešního Škroupova náměstí, když neuspěly letité pokusy o obnovu gotického městského chrámu. Zaplavená a rozbahněná půda byla vyrovnána a udusána a již v dubnu 1875 zde dokonce na důkaz kvality provedeného díla vystupoval po tři dny americký cirkus Mery.
Vlastní idea parku spočívala ve vytvoření velké plochy zeleně se stromy, palouky a květinami a od začátku se hledalo místo
k založení prostého, ale skutečně výjimečného shromaždiště. Našlo se na vyvýšeném místě, kde z iniciativy vlastivědného spolku Excursionsclub byl založen litinový hudební pavilonek, který byl zpočátku i vyhlídkovým bodem (1882).
Po zřízení skalky kolem kamenných sloupků z Panské skály v Kamenickém Šenově, kam bylo postupně sneseno přibližně padesát kamenů z různých kopců v severních Čechách, byla postupně dovršována myšlenka vnímat park jako místo soustřeďování estetických hodnot. V jeho prostoru se začala rýsovat zajímavá zákoutí a čestná místa, o kterých se uvažovalo jako o bodech, kde budou vystavena sochařská díla či plakety připomínající velké a uctívané postavy České Lípy.
Tato snaha byla ušlechtilá, protože nikdo nepředpokládal, že dvacáté století bude dobou stavění a rychlého boření nejen pomníků a památníků. Ústředním bodem se stal pomník německého politika Franze Schmeykala z roku 1899. Právě toto dílo svou mohutností a hlavně svým záměrem se přece jen trochu vymykalo z představ o zkrášlení parku. Jednalo se o postavu výrazně politickou, která mohla společnost spíše rozdělovat než sjednocovat, třebaže zakladatelé se domnívali, že tomu bude právě naopak. Dalšími historickými památníky byla busta Eduarda Steffena, malíře a jednoho z nejzasloužilejších budovatelů parku z roku 1894. Nedaleko hudebního pavilonku byl památník Antonína Amanda Paudlera z roku 1907. Připomínal skutečného otce vlastivědy Českolipska. Plaketa Franze Mohaupta z roku 1924 byla upomínkou na hudebního skladatele čerpajícího z lidových zdrojů, který navíc byl také žákem Antonína Dvořáka. V novější části parku založené v roce 1905 byl roku 1932 zřízen památník Hermanna Lenze, který svými zásadami vytvořil v sousedním Prusku základy moderní ochrany přírody.
Lidé se chodili do parku procházet, usedat na lavičky, debatovat nebo přemýšlet. Kdo toužil po svěžím moku, zamířil
do nedalekých zahradních hospod: Údolí Josafat u židovského hřbitova, na Střelnici nebo pod vysoké stromy u sálu Apollo
na Újezdě. Park byl park a zahradní restaurace zase něco jiného.

Ladislav Smejkal

Na fotograffii partie z městského parku.