Nezapomenutelný rok 1919 – II. část

První poválečný rok byl poznamenán hladem, bídou, dozvuky války, mírovými jednáními a dohodami. Stát položil základy své reálné existence, mimo jiné i měnovou odlukou.

Poměry českolipských Čechů uvnitř většinového německého obyvatelstva se počínaly měnit. Češi získali rozhodující pozice v okresní politické správě, v krajském i okresním soudě, finanční správě, na železnici a na poště. Obsazování vedoucích míst se dělo jmenováním, které příliš nerespektovalo demokratické přístupy. Politický komisař či přednosta berního úřadu byla pozice obsazena příslušníkem státotvorného národa a dobře kvalifikovaný a zkušený Němec nemohl zatím do takovéto služby vstoupit, nebo jen výjimečně. Upevňovala se pozice státní moci, ale zakládal se budoucí problém, který republiku pomáhal ničit.

   Nespravedlivý přístup ke kvalifikovaným odborníkům německé národnosti, kteří byli přeskakováni a opomíjeni v zařazování na úřednická místa. Stát jednal v důvěře, že se bezpečně může opřít jen o Čechy. Německá radnice proto srdnatě hájila samosprávu a od metařů a strážníků až po vedoucí úředníky prosazovala jen Němce.

Prvotním úkolem české menšiny bylo založit českou školu, která nikdy ve městě nebyla. Česká základní škola byla otevřená 16. září 1919. Tomuto stému výročí budeme ještě věnovat zvláštní kapitolu a předpokládám, že najde ohlas také ve zdejším školství.

Obnova hospodářského života šla svízelně. Uvádí se, že příkladně textilní produkce využívala v tomto roce jen 45% své kapacity. Chyběly suroviny, byl nedostatek paliv a energie, vázl odbyt. Nový stát musel pracně dobývat staré trhy z doby Rakouska a hledat nové příležitosti k umístění svých produktů.

Válečný hlad a nouze stále visely nad městem. Panovalo přídělové hospodářství a nebylo vždy spravedlivé. Pomáhalo rozněcovat vášně pravicové i levicové. Provincie Deutschböhmen byla na českém území vymícena, ale žila jako politický projekt v Rakousku. 4. března 1919 se konaly volby do rakouského Národního shromáždění. V něm byla rezervována místa pro zástupce vzbouřeneckého pohraničního území v Čechách. Znamenalo by to, kdyby volby byly povoleny, že by se československý stát formálně rozpadl, protože volební akt symbolizoval spojení s poraženým nástupnickým státem Rakouskem.

Československá vláda volby zakázala. V ten den proběhla nevídaná vlna demonstrací ve městech s německou většinou. Potlačovalo je četnictvo a armáda. V České Lípě neměly krvavý konec. V Kadani bylo zmařeno 40 lidských životů.

Státní orgány potřebovaly opět zatlačit na německé nacionalisty. 24. dubna byl stržen pomník císaře Josefa II. před klášterem. Bronzové poprsí bylo uloženo v klášteře. Srocený dav ho vynesl ven a znovu instaloval. Vojáci a čeští úředníci další postup odložili. Nechtěli dav zbytečně dráždit. Čekali, jak se budou vyvíjet poměry po obecních volbách naplánovaných na červen.

Květen býval ve válečných letech nejhorším měsícem. Došly loňské zásoby a na přídělové lístky nebylo co poskytnout. Radikální elementy sociální demokracie ustavily dělnické rady. Poslední květnový týden byly obchody většinou uzavřeny a ty dny se nazývají „černý týden republiky“.

Okresní hejtmanství v České Lípě zvolilo moudře cestu vyjednávání a hledání kompromisu. Podchytilo tím rozumné síly ve vedení sociálních demokratů. Strana dala dohromady 27 důvěrníků, kteří se zapojili do devíti komisí. V každé z nich byli zastoupeni tři a dále zde byli zástupci občanstva a úředníků. Úkol měli v podstatě stejný. V rozdělených sektorech měli převzít zásobovací sklady, dělat prohlídky a kontroly u obchodníků a soukromých osob a prováděli inventury v obchodech. Orgány republiky dokázaly situaci v České Lípě zvládnout.

                                  Ladislav Smejkal