Nezapomenutelný rok 1919 – politika

Titulek by mohl naznačit navázání románově provedené vzpomínky Antonína Zápotockého „Rudá záře nad Kladnem“. Celkem názorně ukazují, že neklidný první poválečný rok mohl společnost zavést úplně jinam než k demokratickému státu.

Ano, byl to Antonín Zápotocký na sjezdu sociální demokracie v prosinci roku 1918, který prohlásil … „do popředí vystupuje myšlenka revoluce proletariátu, kterou k nám zanášejí ruští bolševici a která zachvacuje u nás proletariát“. Ruští bolševici byli iniciátory vzniku III. Internacionály roku 1919, sdružení levicových odnoží sociálně demokratických stran, jejichž programem bylo vytvoření bolševického velestátu, v němž by se ztratila i Československá republika, protože dle těchto představ neměl zdejší český ani německý proletář vlast a stali by se svobodnými světoobčany.

Jak se v tomto ovzduší vedlo v České Lípě si ukážeme ve dvou pokračováních tohoto pohledu na stoletou minulost, první z hlediska politického, druhý ze strany sociální situace.

Radikální vojenské rady z podzimu 1918 se v některých místech proměnily na dělnické rady a snažily se přejít do akce. Tak se v roce 1919 vyhrotila situace v Mimoni, Cvikově a také Liberec se zmítal v tlaku levice sociální demokracie. Česká Lípa měla také dělnickou radu, ale téměř nic o ní nevíme. Levice tu byla poměrně slabá. V čele rady stál údajně celkem neznámý dělník Albrecht ze Železničních dílen, který se arogantně choval k okresnímu hejtmanovi s tím, že si může dělat co chce a svolávat schůze kdy chce a kam chce. V České Lípě proběhly během roku také masové demonstrace se sociálním pozadím, kterých se radikálové nedokázali chopit jako třeba ve městech, která jsem uvedl výše. Pochopitelně na zvládnutí poměrů měl svůj vliv 18. pěší pluk i nově ustavená okresní politická správa.

Větší nebezpečí číhalo v České Lípě ze strany politické německé nacionální pravice, která se stavěla ostře proti novému státu. V listopadu a v prosinci 1918 byla zatlačena. V září 1919 se utvořila strana, která chtěla německé nacionalisty všech křídel sjednotit: „Německá národní strana“. Do čela zdejšího politického tábora se dostala v roce 1923 a vedla město po celá dvacátá léta.

V obecních volbách v červnu 1919 zvítězila ve městě poprvé a naposledy v době předválečné německá sociální demokracie. Starostou se stal Wilhelm Knöchel, původním povoláním strojvůdce. Jeho vnuk žijící ve Würzburgu přivezl před několika lety bronzovou bustu svého dědečka do České Lípy a je vystavena na radnici.

Další novou silou vystupující v České Lípě na politickou arénu byli němečtí agrárníci. Jejich strana vznikala na bázích venkovských rolnických spolků a družstev. Jejich organizačním centrem byla zdejší rolnická škola. Světová válka vedla totiž ke strašnému tlaku na zemědělce a podrobila je nemilosrdným rekvizicím. Potřeba bránit se a zavést pořádek do zemědělského podnikání přivedla do politiky velkostatkáře i drobné rolníky. Každý měl ale své záměry. Velcí se obávali o dopady pozemkové reformy. Zatímco malí rolníci hledali ochranu a bezpečí pro svou existenci.

Česká Lípa byla velkým střediskem obchodu s agrárními produkty a zdejší učitelé rolnické školy dávali k dispozici své mozky odborné i polické organizaci zemědělců. V lednu 1920 vznikla celostátní německá strana „Svaz rolníků“ a to právě v České Lípě.

Zdejší augustiniánský klášter byl oporou křesťansko-sociálního hnutí. Jeho jádrem byli němečtí katolíci v pohraničí. 2. listopadu založili samostatnou stranu a to na sjezdu v Praze. Ve druhé polovině 20. let jejich vliv ve městě vzrostl, ale do čela místního politického života nepronikli.

Důležité je, že přes počáteční výhrady k republice se obě politické strany rozhodly pro spolupráci s českým politickým táborem. Staly se základem tzv. aktivistického hnutí. Rozhodně tím podpořily budování demokratického státu.

                               Ladislav Smejkal