Vlna patriotického nadšení pro válku strhla německé obyvatelstvo v pohraničí po vyhlášení mobilizace v podvečer slunečné neděle 26. července 1914.

Češi zůstali přinejmenším v rozpacích nebo na ně padal pocit tísně.

Rychlost a bezvadné provedení nástupu mobilizovaných ročníků bylo příslovečné. Velká část českolipských mužů nastoupila ke 42. pěšímu pluku do Terezína.

Vlaky, odvážející muže do kasáren nebo již na frontu, projíždějící Českou Lípou, byly obklopovány obyvatelstvem, zvláště ženami, přinášejícími občerstvení. Netrvalo to dlouho a projížděli i první sanitní vlaky. Podávání občerstvení se od podzimu 1914 změnilo na stálou službu s dobrovolnými zdravotními sestrami a ošetřovateli. Vojáci dostávali podle možností jídlo
a pití a další pomoc spočívala v tom, že jim bylo poskytováno další ošetření, např. převazy ran a podávání léků. Nadšený člen místního záchranářského družstva, které se na konci 19. století oddělilo od hasičů, Josef Beckert zorganizoval převozy zraněných v těžkém stavu do všeobecné nemocnice. Záhy bylo třeba zařídit vojenský lazaret. Tím se stal městský sál Apollo v dnešní Jiráskově ulici. Občerstvovací stanice spolupracovala také při provádění dezinfekčních opatření k nimž náleželo odvšivování.

Válka v Rusku se od podzimu 1914 změnila na defenzivní. Také v Srbsku boje uvízly a uvažovaný záměr skončit boje
"do švestek" se nenaplnil. Nejhorší časy měly ale teprve přijít v dalších letech, kdy v zázemí docházely zásoby a města
se čím dál tím více plnila válečnými invalidy.

Mgr. Ladislav SMEJKAL