Vojevůdci na bitevních polích I. světové války v roce 1915 již opouštěli představu blízkého konce bojů a vítězného míru. Válka přešla z ofenzivní na zákopovou.

Pryč byly časy, kdy vložit vojenskou posádku do města se rovnalo jeho zkáze. Česká Lípa
si zkusila od cizích i domácích žoldáků. V moderních časech bylo vojsko ubytováno
v kasárnách, důstojníci žili na privátu a živnostníci se mohli přetrhnout ve výhodných nabídkách dodávek zboží a služeb. Město přišlo o stálou posádku v roce 1885, kdy vojáci odtáhli do Turnova. Hned po vypuknutí války město vehementně opakovalo své žádosti
o návrat posádky. Po několika měsíčním jednání se to podařilo. Posádka v síle 4300 mužů přišla do České Lípy
22. dubna 1915. Vojáci náleželi k náhradnímu praporu 18. pěšího pluku z Hradce Králové a většinou byli z tohoto kraje rekrutováni. Součástí rakouské politiky bylo nasazování posádek s vojáky jiné národnosti, než bylo místní obyvatelstvo.

Nevelká skupina českolipských Čechů dostala rázen mocného spojence. Po počátečním náporu silných ročníků branců se posádka zmenšila a za ubytovací prostory se ustálily chlapecká škola v Pátově ulici, škola v Křížové ulici, hostinec U vévody ze Zákup (dnes Arbes) a narychlo opravená bývalá Wedrichova kartounka (zbořeno).

Atmosféru města v tomto roce s kasárnami, cvičáky a hostinci poznal a literárně zachytil Karel Poláček z Rychnova nad Kněžnou, který tu prošel výcvikem. Vyprávění naleznete ve svazku tetralogie s názvem Hrdinové táhnou do boje.

Obrázek zde zařazený byl pořízen na dvoře školy v Křížové ulici. V prosinci 1915 byla připravena další pochodová setnina
k odchodu na frontu. Mezi vojáky byl tehdy sotva dvacetiletý Jan Matuška z Dobrušky. Poznal jsem ho jako starého pána, kronikáře v Okrouhlé, včelaře, sadaře, varhaníka a zpěváka. Jeden z nejkrásnějších starců jakého jsem kdy potkal.

Mgr. Ladislav SMEJKAL