Básník Nezval nechal zaškrtnout v kalendáři datum 7. 11. 1917. Bezpochyby jde o příznačné datum. Bolševický převrat převrátil válku. Nebylo to jen přerušení dřívějších spojeneckých svazků. Na jeviště světových dějin vstupuje pojem války občanské, osvobozenecké a urputnost kořistnického boje o území
a zlomení existenčních možností určitých vrstev vlastního národa.

Město jako byla Česká Lípa trpělo ve třetím roce války nedostatkem všeho druhu. Zásobování naprosto selhalo, černý obchod rostl, korupce byla nesnesitelná. Belhající se babka s košem, v němž nic nebylo, byla typickým jevem zdejších ulic. Vyrobený obrázek byl jistě míněn žertovně, ale v tomto období měl každý žert svou krutou stránku. Koláž byla slepena z lístků na potraviny.

Vyberme si jen jednu epizodu, zásobování chlebem. V České Lípě peklo v roce 1917 chléb jedenáct pekařů, kteří vyráběli bochníčky o předepsané váze 1260g. Upečený chléb se dodával do městské výdejny na Klášterním náměstí. Budova byla zbořena v rámci neúspěšného projektu hotelu. Ještě na jaře byla základní dávka asi 300 gramů na osobu a den.
Od 15. května již jen 200 gramů a pouze pro těžce pracující byl přídělový lístek na 300 gramů. V červenci nebyl chléb
k dostání každý den, nýbrž se stávalo, že byl sotva jednou až dvakrát za týden. Zpočátku převažovala příměs kukuřičná a na jaře ovesná mouka. Při použití prvé byl chléb spíše mazlavý, při druhé spíše drobivý. Kukuřičný chutnal více hořce a ovesný býval někdy nakyslý. Ženy a děti chodily stát do fronty na chléb časně ráno. Výdejna se otevírala po jedenácté hodině dopoledne. Při výdeji tvořili četníci pravidelný dozor. 14. července lidé marně čekali na otevření obchodu. Zoufalí a nešťastní se seběhli před okresním hejtmanstvím a volali "my máme hlad". Do budovy se dostala jen malá deputace, avšak úředníci nedokázali říct nic pozitivního o zásobovací situaci.

Mgr. Ladislav SMEJKAL