Česká Lípa po první světové válce trpěla silnou zadlužeností. Příliš upisovala na válečné půjčky a po pádu Rakouska se zdálo, že nebude nikdo, kdo dluhy splatí. Složitými postupy se československé vládě podařilo město částečně oddlužit.

V roce 1921 mohlo město alespoň v malém měřítku investovat do stavebních prací. Zřejmý nedostatek bytů vedl k návrhu stavět bytové činžáky. Z celého projektu vybudování celé čtvrti zůstal jen jeden dům a to čp. 910 v nároží dnešních ulic Čs. armády a Mánesovy. Nedostatek veřejně prospěšných zařízení vedl k rozhodnutí odkoupit dřívější továrnu na kvasnice a na jejím místě vybudovat veřejné lázně.

Historie objektu, dnes již beze stopy odstraněného, začala možná už ve středověku, kdy na rameni Ploučnice za městem stál mlýn, menší a asi mladší než druhý, nacházející se poblíž židosvké čtvrti. Mlýny zpracovávaly také část nákupu obilí opatřeného překupníky, kteří s formanskými vozy zajížděli daleko do nitra Čech. Větší mlýn byl v první polovině
19. století přestavěn a rozšířen. Menší zanikl. Nacházel se na okraji obrovské louky mezi ramenem řeky a hlavním tokem, která se táhla od ohbí Sokolské ulice (Mlýnský plácek) až do poloviny areálu dnešního stadionu. Na trávě se rosilo bělené prádlo a prosýchalo tu sukno. Z dřívějšího mlýna byla zřízena soukenická valcha. Koncem 19. století, po delší provozní prodlevě, byla postupně přestavěna podnikateli z "Většího" mlýna na výrobu vedlejšího produktu jejich podnikání, totiž na výrobu kvasnic. Těsně po válce se tu chtěli uchytit bratří Libochowitzové s továrnou na výrobu nůžek. Přešli nakonec do Robče.

V roce 1921 zde byly zřízeny lázně. Základem provozu byly očistné koupele vanové, čehož využívalo mnoho rodin, protože
v nájemných bytech velmi často koupelna chyběla. Zavedena byla také parní lázeň a masáže a později tam bylo i holičství.

Mgr. Ladislav SMEJKAL