Otištěný snímek nás zavádí do roku 1898, tedy o čtvrt století dříve, než došlo k události, o níž se chci zmínit. Společnost Ústecko-teplické dráhy (ÚTD), budující transversální železnici, čili dráhu, přetínající severní Čechy, dospěla se svou stavbou do České Lípy od Lovosic a v roce 1900 dále pokračovala do Liberce.

Na pravé straně snímku je hlavní nádraží, tenkrát stanice České severní dráhy a na levém okraji je dřívější kolej, spojující nádraží místní dráhy z České Lípy do Mimoně s hlavním nádražím. ÚTD vykoupila místní dráhu a původní kolej provozovala jako spojku do areálu dřívějšího nádraží místní dráhy, přeměněného na vlastní železniční dílny v roce 1903. Nové nádraží ÚTD stálo stranou.
Na snímku chybí ještě nepostavená budova nádražní pošty, kde za I. světové války bylo velitelství drážní policie.

Do války převzal rakouský stát většinu železnic. Jeho nástupcem se po jejím skončení staly Československé státní dráhy, jejichž ředitelství sídlilo v Hradci Kríálové. Společnost ÚTD přežila válku jako soukromá. Její ředitelská vila stála naproti nádraží v Teplicích. V prvních poválečných letech chodili po České Lípě železničáři ve dvojích uniformách. ÚTD se vyhlašovala jako plně německá společnost a zaštítila se německo-nacionálními politiky a majiteli severočeských dolů. Všemi politickými prostředky vzdorovala zestátnění a své hospodářské zájmy vysvětlovala německým obyvatelům ujištěním, že brání dalšímu pronikání Čechů do "uzavřeného území", jak rádi označovali němečtí nacionalisté pohraniční kraje.

V roce 1922 šlo do tuhého. Ve sněmovně ležel zestátňovací zákon a němečtí poslanci bránili jeho přijetí tak srdnatě, že vyvolali bitku v parlamentě, při níž byli zraněni i členové ochranné stráže. V zákonodárném sboru Československé republiky nebyly rvačky zvykem. Zákon byl prosazen českou většinou a od 1. ledna 1923 přešla celá ÚTD do správy ČSD.

Četní železničáři se začali usazovat na Svárově, kde blízko závor vyrostl architektonicky zajímavý dům vyšších železničních úředníků. Na jiných místech, třeba v Husově ulici se usazovali dělmistři z dílen a strojvůdci. Pro nejnižší vrstvu zaměstnanců vyrostly domy v Dubické ulici, takzvaný "parlament".

Mgr. Ladislav SMEJKAL