V desátém roce republiky se bilancovalo a vyšla řada souborných publikací a statistických příruček. Československo mělo stále mnoho nedořešených otázek vnitropolitických.

Zatímco národnostní napětí česko-německé se po vstupu aktivistických německých stran
do vlády poněkud uklidnilo, zůstávaly značné nedostatky v sociálním řádu. Neblaze se projevily v letech hospodářské krize. Stále bylo proti čemu protestovat. V podstatě je to zdravý projev. Českolipské náměstí zažívalo mnoho demonstrací. V roce 1928 nejvíce o sobě dávali vědět komunisté. V dubnu chtěli na sebe strhnout pozornost při protestech proti novým zákonům o sociálním zabezpečení. Podle mínění většiny obyvatel rostla nejistota, zejména pokud by byl příliš velký nárůst nezaměstnanosti. To se bohužel brzy stalo. Dne 11. dubna se měla uskutečnit generální stávka, ale výzev komunistů nikdo neuposlechl. Příliš dávali najevo své přesvědčení o tom, že chtějí změnit radikálně společenský systém a většina obyvatelstva dávala přednost tomu, že současný stát vyřeší demokratickými prostředky různé svízele.

V květnu na sebe upozorňovala mládež. Náš obrázek pochází z masového srazu komunistické mládeže v České Lípě
o letniční neděli 27. května. Projevy se konaly z korby nákladního automobilu. Levicově radikální mládež se nepoutala pouze k otázkám na téma „chléb a práce“. Propagovala volnou lásku, odsouzení manželství jako buržoazního přežitku. Dovolávala se zásad vychovávat děti kolektivně za uplatnění metod Makarenkových. Protestovala proti základní vojenské službě
a existenci armády. Názory tohoto druhu prosakovaly do části zdejší mládeže ze Sovětského svazu. Panovalo přesvědčení,
že právě v této zemi je naprostá volnost ve všem.

Účinnost protestů nebyla jen v plánované masovosti, nýbrž v míře provokativnosti. Noc před srazem vylezli dva mladíci tajně po hromosvodu až na věž radnice a vyvěsili tam rudý prapor. Přitom v přízemí radnice sídlili měštští strážníci. Překvapení městských činitelů bylo obrovské. Chlapci měli ve skutečnosti obrovské štěstí, že jejich výstup neskončil tragédií. Městský úřad mohl být pyšný na to, že měl hromosvod v naprostém pořádku. Nenašel se nikdo, kdo by si troufl prapor snést a tak se manifestace konala pod tímto znamením. Účastníci sem přicházeli pochodem po okolních obcích, kde propagovali své myšlenky. Teprve k večeru se našel jeden kominík, který byl ochoten na věž vylézt. Prý za to dostal 1000 korun. Viníci
se přiznali až po válce jako občané NDR a o jejich činu byl sepsán historický protokol.

Mgr. Ladislav SMEJKAL