Rok 1933 patřil obecně k horším letům. Patnácté výročí republiky zastihlo zemi na vrcholu hospodářské krize s milionovou armádou nezaměstnaných a silně nedostačující péčí o lidi bez práce. U našich sousedů
v Německu napomohl hrozný obraz bídy nezaměstnaných k vítězství sociální demagogie a příchodu Hitlerovy moci.

Hledíme však přesto na snímek spíše idylický. Lodžie Červeného domu, loveckého zámečku z roku 1583. Radnice rozhodla znovu restaurovat sgrafita, pokrývající stěny a nastěhovat sem městské muzeum, složené po celá dvacátá léta na půdě radniční budovy. Muzeum mělo být opět zpřístupněno v rozšířené podobě
s možnostmi výstav.

Město jemnovalo tříčlennou skupinu odborníků, která měla sbírky znovu roztřídit: znalec umění Karl Bondy, archeoložka Camila Streittová a archivář Karel Bienert. Muzeum získalo určitou, ale nepříliš štedrou podporu městského úřadu. Protože vstoupilo do muzejního svazu, obdrželo několikrát za sebou státní subvenci, která byla určena k nákupu sbírek. Převážně
se jednalo o umělecko-historické předměty. Člověk by se dnes divil, co se všechno dalo opatřit třeba za 5000 korun, které byly dány muzeu jako podpora zemského výboru. Hned  v následujícím roce byla uskutečněna výstava k 300. výročí zavraždění Albrechta z Valdštejna, pro níž byly příkladně ze Zahrádek zapůjčeny některé valdštejnské památky dnes nezvěstné.

Podle soudobé publicistiky sledovalo obnovení muzea tři rozmanité cíle. Obnovené tradice započaté po roce 1900, kdy se muzeum mělo stát sbírkou dokladů o kultuře, řemeslných schopnostech a způsobu života městských obyvatel a lidí z okolí. Druhým cílem bylo doplnit toto zaměření o doklady umělecké historie. Třetí záměr se rýsoval postupně. Muzeum bude důležitou součástí cizineckého ruchu a představí v dobrém světle zdejší pracovitý lid. Šlo o určitý projev emancipace zdejšího německého obyvatelstva jako svébytného národního celku. V tomto stále výraznějším průniku nacionalizmu je třeba vidět skutečnost, že tu existovala vedle sebe dvě muzea - české a německé - a k jejich spolupráci nedošlo právě vlivem rostoucí národnostní zášti.

Mgr. Ladislav SMEJKAL