Dne 21. září 1937 se na náměstí sešli čeští legionáři, vojáci zdejší posádky, převážná část místních Čechů a nemalá část obyvatelstva německé národnosti, aby uctili památku prezidenta Masaryka. Poslední důležité shromáždění Čechů a Němců společně. Část německého tisku v pohraničí, stojící pod vlivem Henleinovy propagandy, včetně místních novin českolipských, přinesla úvodníky a projevy uznání velikosti a významu Masaryka
a podtrhnutím jeho role nacionálního vůdce. Tím jeho postava získala určitého zabarvení pro český politický tábor takto neužívaného.

T.G. Masaryk Českou Lípu nikdy nenavštívil, ani jako poslanec Říšského sněmu, či jako prezident republiky. Do pohraničních krajů ve funkci hlavy státu vlastně vůbec nezajížděl. Navštěvoval ta místa, kam byl oficiálně pozván. Česká Lípa se odhodlala pozvat prezidenta republiky k návštěvě až v roce 1937, když slavila výročí 600 let první zmínky o městě. Ve funkci byl již Eduard Beneš. Měl více pozvání z pohraničních měst a k návštěvě si nakonec vybral Liberec, kde pronesl významný politický projev.

Silný a motivující vztah k Masarykovi měla zdejší česká menšina. Uznávala ho jako představitele státu, ochraňujícího jeho slabší větve v hraničním území a zaručující obranu zájmů národních a práv jazykových. Takové pojetí zastávali a propagovali učitelé českých škol. Inspektor Josef Maštálko, hlavní organizátor menšinové výstavy českého severu v Mladé Boleslavi roku 1927, doprovázel na ní vzácného hosta, pana prezidenta. Dvakrát psal o této své klíčové vzpomínce. Poprvé stručně v roce 1937 v Bezdězu a podruhé podrobněji roku 1950. Druhý článek, patrně poslední jeho publicistické vystoupení, se již
k veřejnosti nedostalo. Byl vydán až v Českolipském deníku v roce 1997. Maštálko píše o prezidentově zájmu o český život
v pohraničí a nakonec ho vyzval, aby všechno sepsal. Nejdříve pomýšlel na výstavní katalog, který ostatně vydal, ale nakonec si uvědomil, že by to bylo málo. Dal podnět k založení časopisu Bezděz. Stal se jeho šéfredaktorem a během období 1930-38 vyšlo téměř dva tisíce stran vlastivědných statí a článků o současném českém životě. Redakce Bezdězu byla nejdříve u Josefa Maštálka v bytě a od roku 1932 v budově Tyršových škol. Desátý ročník vyšel v osvobozené republice,
ale za podmínek mnohem těžších než byly za první republiky.

Mgr. Ladislav SMEJKAL