V září 1939 vypukla válka s Polskem. Nováčci německé armády přísahali věrnost vůdci
na slavnostně vyzdobeném náměstí, jehož severní straně vévodil obrovský hákový kříž.
V říjnu se konaly slavnosti návratu hrdinů. Část nacistického vojska byla stažena do zázemí. Němci využili příznivých vztahů se Sovětským svazem, s nímž se podělili o část válečné kořisti na východě a v roce 1940 stahovali usedlíky německého původu z Volyně, kteří měli přirozený strach z bolševiků, zpět do Německa.

Na Volyni se přelévala hranice ve 20. století několikrát. Nadvládu carskou vystřídala okupace německá a rakouská, po roce 1918 přišli ukrajinští nacionalisté, potom bolševici a nakonec po složitých jednáních se území dostalo pod vládu polskou. Po pádu Polska byla západní Ukrajina opět přičleněna k sovětskému státu. Osud zdejších Němců byl rovnoběžný s osudem volyňských Čechů. Obě národnosti se zde usazovaly přibližně ve stejné době, tj. v I. polovině
19. století.

Do České Lípy byla nasazena část uprchlíků z Volyně a další z Besarábie, v té době součásti Rumunska, v blízkosti Sovětského svazu. Sovětům se podařilo opět za podpory nacistického Německa si přivlastnit toto území. Na snímku
je pohled ze školní třídy v barákovém táboře pravděpodobně v blízkosti pozdějšího závodu Nářadí. Oholené hlavičky nedávno odvšivených dětí, na něž se přijel podívat sám župní vedoucí Konrád Henlein. Čekala je převýchova v duchu nacionálního socializmu. Rodiče byli zařazeni do pracovního procesu. Začala první etapa složité historie exodu obyvatelstva napříč střední a východní Evropou. Na začátku byli tito uprchlíci a na konci byl úplný odsun obyvatelstva německé národnosti.

Mgr. Ladislav SMEJKAL