Zář hákového kříže definitivně pohasínala. Místní noviny byly plné oznámení               o padlých. Režimu v obavě před depresí čtenářů nezbylo než nařizovat různá regulační opatření, třeba omezit parte v rámečku, tisknout menším písmem atd.

Umění propagandy mělo zvládnout nepříznivé nálady. V Nové tělocvičně (dnes Jiráskovo divadlo) se konaly „koncerty na přání“, kde kapela vyhrávala těm, kteří přispívali na zimní pomoc pro armádu. Vzorek k místním akcím byly populární koncerty rozhlasové. Ve školách
i veřejně konané besedy a posezení se zraněnými vojáky a rekonvalescenty, pečlivě připravenými na svou úlohu válečných hrdinů, měla být utvrzována spojení armády a zázemí. Jedna taková sedánka
na českolipském náměstí je rovněž na obrázku.

V průběhu roku 1944 byl zřízen v prostorách Říšské finanční školy, budovy známější pod dřívějším i nynějším názvem školy Tyršovy, vojenský lazaret, jehož likvidace si vyžádala odklad počátkem školního roku po osvobození.

Ve městě vzrůstal počet pracujících nucených dělníků. Ponechám-li stranou válečné zajatce, tak třeba uvést, že nejvíce zde byli zaměstnáni Češi a Poláci. Pokud je přijímalo na práci město, vedly se přesné záznamy. Zatímco kartotéky mnoha různých podniků se nedochovaly, tak tato kniha zůstala a nachází se v okresním archivu. Četným lidem pomohla získat potřebný doklad nutný k žádosti o odškodnění. Z Polska jich přišlo mnoho a slova díků na adresu českolipského archivu zazněla i v tamním rozhlasu. Polští dělníci byli většinou v o něco horším postavení než Češi. Místní správa dovolila českým dělníkům i různé zábavy a tak jejich orchestr mohl v roce 1944 hrát i v Nové tělocvičně.

Mgr. Ladislav SMEJKAL