Po obou světových válkách se opakoval stejný jev - bytová tíseň. Příčin měla řadu. Za první světové války se nestavělo a ještě několik let po jejím skončení. Za druhé světové války se sice stavělo, ale na druhé straně už od doby hospodářské krize rychle chátral starý bytový fond. Noví obyvatelé města neměli příliš zájem se stěhovat do některých starých a těsných bytů. Zejména panoval odpor k drobným a věkem už prohnilým dřevěným stavbám. Tehdejší noviny takové domky označovaly jako "barabizny".

Ve dvouletém hospodářském plánu se počítalo s rozebíráním přestárlých domků a s novými stavbami. Jedním z těchto domečků byla i stavba na našem obrázku, nacházející se na pravé straně Klášterní ulice. Zbourána byla v roce 1948. Větší skupina těchto staveb se nacházela u Růžového dvora, dřívější usedlosti a pozdější kartounky v současné Barvířské ulici. Kdysi dávno zde žili barvíři. Po válce bylo rozhodnuto chudičké domečky odstranit.
Ve středu města zůstal vlastně jen jeden domek z této historické řady, čp. 300 v ulici paní Zdislavy.

Novostavby byly naplánovány do dnešní ulice Čs. armády. Od rohového domu Občanské záložny z roku 1935 byly naprojektovány domy stavěné dle dokumentace užívané především v Praze při stavbě domů pro střední vrstvy ve Vršovicích. Jde o typy bydlení na velmi vysoké úrovni a přitom dostupné lidem s běžnými platy. Realizace se poněkud opozdila a stavby byly dokončeny v roce 1949. Jedná se o čp. 1669 až 1671.

Dalším závažným problémem, řešeným alespoň v plánech ve dvouletce byla otázka obchvatu města. Dálková doprava procházela jeho středem. Automobily od Děčína směřovaly kolem kláštera, Sokolskou ulicí k Unionce. Tam se napojovala doprava na směr od Nového Boru. Automobily na této trase projížděly tehdejší třídou Vítězství, kolem radnice a dále ulicí Gottwaldovou (pojmenována v roce 1946). Od Zákup se přijíždělo ulicí Moskevskou, která se mezi domy čp. 5 a 84 napojovala na Gottwaldovu. Obchvatové plány počítaly v první řadě se silnicí v dnešním směru trasy I/9 od severu přes Ploučnici dále až k Ramši. Další části obchvatu měly ještě různé varianty. V březnu 1948 se konala porada odborníků, ale záhy se ukázalo, že obchvatné silnice jsou tak drahou záležitostí, že se s nimi nedalo počítat ani v pětiletce. K řešení
se přistoupilo až v letech šedesátých a celý problém není dosud úplně uzavřen. Jediný dílčí obchvat byl uskutečněn
v padesátých letech výstavbou spojky od lázní v Sokolské ulici do spodnější části ulice Gottwaldovy. Kousíček této silnice
je zachován podél obchodního domu Banco.

Mgr. Ladislav SMEJKAL