Snímkem se vracíme na českolipské náměstí o 1. máji 1949. Svátek práce prošel zásadní změnou. Od demonstrace za základní práva až k alegorickému obrazu „vítězného lidu“, který odmítá minulost a v rozhodném postoji, nikým neotřesen, hledí k lepší budoucnosti.

Kupecké družstvo náleželo ke znamením doby – rozsáhlý a rozmanitě načasovaný program
se dodatečně nazval „socializace“. Živnostenské a drobné provozy byly přejímány nově založenými družstvy nebo národními podniky slučovány do podniků komunálních nebo výslovně rušeny. Prvním družstvem českolipského původu byla „Severočeská včela“ odvozená od předválečného pražského konzumního družstva. Pod vlivem komunistické strany převzala kontrolu nad většinou obchodů potravinářských, pohostinství jen výjimečně (např. hotel Jezerka v Hamru). O hostince projevilo zájem o něco mladší družstvo Jednota se sídlem v Novém Boru. Národní podniky převzaly také některé další prodejny. N. p. Baťa měl v České Lípě svůj palác. Zbavil se svého jména a nazval se Svit a prodejny se přejmenovaly na Jas. Pražský obchodní dům Teta jako národní podnik udržoval ještě jistý čas svůj obchod v domě čp. 737 v Hrnčířské ulici.

Zcela zvláštním způsobem sdružování byl vznik komunálních podniků. V roce 1948 byly obce zákonem oddluženy. Staré dluhy byly vymazány a obecní rozpočty byly navázány na státní rozpočet. Obcím byl odejmut tzv. historický majetek. V České Lípě třeba cihelna, lázně, podíl na pivovaru. Zákonem 199/48 Sb. byly zřizovány od 1.1. 1949 komunální podniky, jejichž základem byly firmy poskytující různé druhy služeb. Českolipský komunální podnik byl první v tehdy zřízeném Libereckém kraji a údajně třetí  v republice. Jeho základem se měla stát dřívější truhlárna Zinke, objekt zbořen na počátku 70. let, stál pod klášterní zahradou. Jeho národním správcem byl pozdější zasloužilý komunista Vilém Holánek. Verze, které jsem časem zachytil o jeho vstupu do komunálu jsou dvě a naprosto se liší. Podle jedné šel příkladně vpřed, podle druhé se úporně bránil. Obě výstižně charakterizují situaci. Poznatky z pohraničí ukazují, že živnostníci ve výrobních provozech se bránili celkem málo. Četní národní správci se s lehkým srdcem vzdávali svého sotva nabytého majetku a přijímali místa vedoucích provozoven. Větší odpor kladli obchodníci, třebaže i oni neměli vlastnická práva ještě dostatečně zakotvena. Masivní odpor se všemi průvodními jevy, jako bylo zatajování zásob zboží, se ve zdejších končinách objevil jen sporadicky. Ve vnitrozemí byla situace zásadně jiná, proti obchodníkům byly konány velké a podlé kampaně.

Hospodářský referent místního národního výboru Ing. Lipajev dirigoval redukci průmyslové výroby. Nejznámějšími případy rušení zajímavých provozů byly: tiskárna Kunstner v ulici Prokopa Holého (1949), kdy byla zničena unikátní litografie
a nototisk. Českolipský pivovar (1949) poměrně velmi moderně zařízený provoz. Tiskárna Bermann na Komenského náměstí (dnes Osvobození) byla zrušena v roce 1950 a v té době to byl jediný závod s moderní technikou ofsetu k tisku novin
a časopisů.

Mgr. Ladislav SMEJKAL