Dvacáté století se lomilo do své polovičky. V té první půlce se stačily přehnat dvě světové války. Papež Pius XII vyhlásil Milostivé léto. Církev v Československu prožívala křížovou cestu. V knize „Spiknutí proti republice“, kde je „album církevních velezrádců“ se objevil
i českolipský děkan Antonín Grus. Zastával se po válce svých německých spolubratří.

Od politiky přejděme k ekonomice. Plány pětiletky se splnily od roku 1949. Při proklamaci závěrů vyhlásila Česká Lípa ještě v roce 1948, že hodlá během pětiletky postavit novou nemocnici, kulturní dům, stadion a vyřeší dopravní situaci. Ani jednu věc se nepodařilo
v tomto pětiletí realizovat. Ve městě se v letech 1950 – 1953 prakticky zastavila bytová výstavba. Malé závody se zavíraly,
do větších se neinvestovalo. Proudy finančních prostředků se valily do hutí a dolů.

Na továrnu vyrábějící vagóny byl vyvíjen značný tlak. Československo ztratilo na konci války téměř polovinu nákladních vagonů, zničených nebo zašantročených do zahraničí. Výroba se ocitla v roce 1950 ve svízelné situaci. Chyběl materiál, jednou dřevo, podruhé železo, nebyl elektrický proud a vázl přísun jednotlivých polotovarů. Teprve v roce 1952 se ze svých potíží vyznalo v novinách vedení závodu a hned našlo i vysvětlení. Může za to „banda Slánského“, podcenila důležitost železniční dopravy a sabotovala ji.

Železniční dílny byly místem tvrdé práce a také úžasného fortelu zámečníků, kotlářů, kovářů, lakýrníků atd. Nesmírné přetěžování železniční dopravy se podepsalo na technickém stavu lokomotiv a při nedostatku náhradních dílů přišla ke slovu vynalézavost dělníků. Ze starého se dělalo nové. Na snímku vidíme neformální záběr ze slavnosti 11. listopadu 1950,
kdy z železničních dílen (tzv. provozních na Svárově) vyjela poslední lokomotiva z úkolů druhého roku pětiletky. Pojmenována byla „Lokomotivou míru“, aby tak „dokumentovala naši příslušnost k táboru míru vedeném Sovětským Svazem“, jak psala Stráž severu. Slavnosti byli přítomni zástupci československého a sovětského ministerstva dopravy
a sovětského velvyslanectví. Tento stroj byl totiž spolu s desítkami dalších určen pro SSSR: Velký bratr si stále přímými
i nepřímými způsoby přivlastňoval válečnou kořist.

Mgr. Ladislav SMEJKAL