Poprvé v historii našeho seriálu se letopočet stýká s výstavou v muzeu. Záměrně je věnována pohledu
na jeden rok z historie 20. století. Trochu delší titul je specifickou charakteristikou: „Rok 1953 – první paprsek světla v temnotě.“ Neděláme výstavu jen proto, abychom se ohlédli přesně 50 let zpět, nýbrž proto, že pokládáme rok 1953 za počátek rozpadu diktatury, třebaže její konec se protáhl na více než jednu generaci.

Události celostátní a světové uváděly místní veřejnost do permanentního šoku. Zemřel Stalin a po něm Gottwald a nato přišla „loupež století“ – 1. června 1953 byla provedena měnová reforma. Návštěvník výstavy se dozví přesně, jak to bylo zařízeno. Nyní jen základní motiv: peněžní prostředky do 300 Kčs starých byly vyměněny v poměru 5: 1, takže občan obdržel 60 Kčs nových. Další prostředky byly měněny v poměru 50:1. Současně byl zrušen lístkový systém a původně nižší ceny na vázaném trhu byly zvýšeny a vyšší ceny na volném trhu byly sníženy. Celková cenová hladina vzrostla.

Česká Lípa v té době neměla svůj regionální tisk. Týdeník Budovatel českolipské vesnice byl určen agitaci na venkově.
Ve městě byly rozmnožovány jen propagační bleskovky závodů. K dispozici byl pouze komunistický týdeník Cesta míru, nebudu-li hovořit o tisku celostátním. Jeho kampaň byla jednoduchá. Pracující vítají opatření strany a vlády, protože už nebudou žádné fronty a v obchodech bude dostatek hodnotného zboží. K podpoře těchto tezí byli vyzváni někteří českolipští komunisté píšící občas do novin. Projevy odporu byly zatajeny. V domácím tisku se nedá nalézt prakticky nic o zmatcích
a napětí natož o neklidu mezi obyvateli. V odborné literatuře jsou souhrnná hlášení sestavovaná Státní bezpečností.
V republice vypuklo 129 stávek a bylo zatčeno asi 500 osob. Na bouřlivé demonstraci v Plzni bylo 20 tisíc škodováků.

První pramen o odporu obyvatel České Lípy, který jsem našel, byl záznam o konferenci KSČ v roce 1954. Vedle narážek
na neuvědomělost části obyvatelstva se v politickém referátu psalo o pokusech strojvůdců vstoupit do stávky. Když to srovnám s novinovou zprávou z druhé poloviny měsíce června 1953, tak zjišťuji, že několik strojvůdců a činitelů železnic bylo v té době odměněno za „obětavou práci“. Viděl bych v tom nepřímý důkaz o tom, co dále naznačuje pozdější stranický dokument, že uvědomělou agitační činností byla obyvatelstvu vysvětlována politika strany. Řečeno jednoduše, vyznamenáni byli ti, kteří pomohli stávku rozbít.

Snížení cen bylo vynucené poměry, a protože napětí neklesalo, bylo třeba v dalších dvou letech častěji sahat do cenové hladiny. Lidé hledící do výlohy obchodu na českolipské ulici nebyli vybráni do oficiální propagandy. Ten obrázek se tak úplně nepovedl. Občané tam stojí trochu v rozpacích.

Mgr. Ladislav SMEJKAL